Jak na svatbu v době koronavirové
Jedni naši známí se chystali vzít. Už spolu žijou, ale znáte to. Jednou se takhle rozhodneš, a donedávna bylo i možný naplánovat nejrůznější taškařice v kostýmech, někde venku, jenom s kamarádama a kamarádkama a tak. Jenže přišla doba koronavirová a s ní všechny ty zákazy proti shlukování. I svatbám na čas odzvonilo. To by ale nebyl lid český, aby si nějak neporadil. Vzniklo to teda docela spontánně, jak jsme to pojali. Teď říkám my, protože jsme měli být s manželem hosté té svatby, a zároveň fotografové netradičního průvodu jedním údolím.
Sešli jsme se nejdřív u budoucích novomanželů doma, kde nám pověděli, jak to plánují, ještě před koronou. Termín vybrali květnový, což teď už neplatí. Ale nevadí… na další návštěvě nám hostitelka nabídla výborné makovotvarohové koláče, i s povidlama, takové ty poctivé, co v krámě nekoupíš. Hodujeme si takhle, a povídáme, co bude s tou svatbou, jestli až někdy v létě, aby nás mohlo být víc a bez náhubků.
Když tu novomanžel povídá, i zásoby jsme už udělali, jídla a pití, a novomanželka, že i ten mák do těch koláčů. A najednou někdo zvolá, tak to budeme dělat na etapy. Teď jsme měli koláče, příště přijdou další hosti, ti dostanou polívku a guláš… klidně zavedeme i potravinový lístky, co kdo už měl… pěkně odškrtávat… a do toho už lítají vtipný hlášky, jak se zábava rozjíždí, a předsvatební či snad už svatební veselí… však je to jedno, kdy bude ofiko obřad, a jak, je nám spolu fajn, sranda veliká, jak si odškrtáváme menu. I nějaký ten špiritus k tomu.To se snad taky ještě smí.
A já volám: na to si nechte dát kopyrajt, svatba na etapy, pěkně doma bez náhubků, pobavit se společně, pojíst a popít, veselit se… tohle nám jde přeci skvěle, zároveň se u toho promořujeme a to je přeci taky žádoucí… 🙂 Jen do počtu předepsaného, no sedm statečnejch se nás tam v tom obýváku u novomanželů bavilo, srandy kopec a korona někde v dáli… takže lidi, veselme se, radujme se s blízkejma, když to jde, improvizovat se dá všelijak, jsme lidi šikovní. A mě se tahle netradiční svatba na etapy, po skupinkách, moc líbí…
Svatby mě nikdy moc nebraly a neberou, ale hezky se to četlo.
Děkuji. Nějak mi to teď píše, mám tedy volno z práce, tak tu sdílím osobní zážitky, které můžou rezonovat i s ostatními autory a čtenáři. Takové to „národ sobě“. 🙂
Rozumím tomu (píšu přece povídky apod.) a přeji vám, ať vám to píše dlouho.
Děkuji, má hodně zážitků, teď jen jak je zpracovat…
Díky, Radko. 🙂
Hezké 🙂 Já takhle odkládám oslavu 50tin 🙂
To udělala před lety moje žena. Oslavili jsme její 49 a půlté narozeniny. Od té doby neslaví a každému říká, že si na oslavu 50. narozenin musí počkat.
Dášo, oslavu mých 50. narozenin jsem nejdřív úplně odmítala, že není co slavit :-), ale pak jsem jí přeci jen uspořádala, teda řekla jsem, že všechno jídlo ať se koupí nebo někde objedná, ať po mě nechtějí, abych stála u plotny, a vymejšlela delikatesy, no a nakonec to bylo moc príma, protože jsme se sešly všechny sestry, jsme čtyři, každá žije jinde, tak to bylo hezký, jak jsme si popovídaly. I s dospělýma dětma.
Vlasti, přesně. V práci jsme se spojily 3 kolegyně se stejným výročím (učím na velké škole, tak to tak vyšlo), ale představa, jak platím za drahé peníze 2x hospodu (protože v lednu a protože je nás spousta jen v nejbližší rodině), aby se tam lidi jen najedli a nemohli se ani pobavit… tak jsem to odložila na léto a že se sejdeme na dvou místech, zahradách. Uděláme oheň, grilované masíčko, zeleninové saláty, studené buchty, každý dodá něco, kytara, flétna, bazén… tak si to tedy alespoň maluji…snad to tak i vyjde.
Určitě vyjde, držím palce. 🙂 My si před časem užívali narozeniny jedné příbuzné, a bylo to skvělý, právě na zahradě, popovídat si i zazpívat s lidma, s nimiž se člověk ani nemá moc šancí v průběhu roku vidět, jak jsme všichni někde v práci.