Ne, nejde o rezenci Tarantinova filmu, ale o označení jistého druhu humanoidů, který se neštítí toho nejhoršího, totiž vydírání dítětem.
prohláslli svorně premiéři Belgie a Španělska. Perfektní, řeklo by se, pokud by oba dva nezmínili pouze reakci IDF v pásmu Gaza a tak nějak opomněli, že existuje cosi, čemu se říká kauzalita.
V den oslav 17. listopadu 2023 běžela na ČT 24 ve zpravodajské lince informace, že 1/6 občanů České republiky míní, že před rokem 1989 bylo lépe.
Většina lidí to tak má. Události, které prožil, tak nějak ztrácejí přesnou časovou kontinuitu a zůstávají jen emoce, často z obou stran spektra. A ty z negativního pólu milosrdný mozek postupně maže.
Ne málo, jestli ne drtivá většina světových médií obviňuje stát Israel z nepřiměřeného zásahu v pásmu Gaza. Často se ze stejného důvodu porovnává počet mrtvých Israelců a Arabů, kde se zdůrazňuje velký nepoměr.
V kinech, spíše těch klubových, se nyní promítá film, který zobrazuje několik dní života israelské premiérky Goldy Meirové. Podle mého názoru tvůrci filmu nosné téma poněkud znehodnotili. Ale k vidění to je.
V noci z 9. na 10. listopadu 1938 vzplály na území Německa i v Sudetech synagogy, židovské obchody a byli zabíjeni Židé jen pro svůj původ. Zdá se, že historie dělá děsivou spirálu, která se vrací jako bumerang.
Doba válečných výprav proti jiné zemi, kdy v čele vojsk stál vojevůdce, je již passé. Jsme svědky zcela nových postupů, Zdá se, že si palestinští Arabové osvojili velmi účinnou taktiku. Nabízím manuál.
Po přistání letadla z Tel Avivu na letišti se dav „spravedlivě rozhořčených“ občanů s výkřikem Allah Akbar rozhodl zjistit, jestli se v budově nenachází nějaký Žid. Je jisté, že pokud by tam nějaký byl, jeho život by skončil.
Předem se omlouvám za slovní patvar v nadpisu, ale lepší bych marně hledal. Popisuje jistý trend některých jedinců, kteří rádi v klubovkách při kávě a doutníku popisují cosi, o čem mají jen velmi matnou představu.