Poslední týdny sledujeme z naší kotliny cosi, co by mohlo znamenat zásadní pokrok v dějinách neklidné části planety
Bylo to prima povolání. Možnost došlápnout si na kohokoliv a prakticky úplná beztrestnost a to i po mnoha letech po skončení aktivní „služby“ a jistě tučná pense.
Medicína pojmenovává stav, kdy jedinec s přibývajícím věkem sleduje události okolo sebe s nedůvěrou a roztrpčením, že nejsou podle jeho představ.
IDF nalezla 6 zavražděných občanů, kteří byli drženi jako rukojmí Hamásu od 7.10.2023. Pitva prokázala, že byli zastřeleni den před nálezem.
Pan Vratislav Hlubuček zveřejnil dne 29.8.2024 na serveru Neviditelný pes v souvislosti s úmrtím pana Karla Heřmánka úvahu o souvislosti jeho smrti a euthanasie. Dovolím si přinést svůj pohled na téma.
Nejen tyto dvě krajní polohy jsou nepochybně obsaženy v každém jedinci a celý život je de facto jejich soubojem.
Po delším čase nové zboží. No….nové. to je otázka. nejspíše nové nejsou, ale jde o staré lety prověřené dobré zboží, žádný aušus. Tak do toho….
Nemyslím si, že billboardy politických stran jsou esencí inteligence, hluboké filosofie či faktorem, který by váhajícího nějak zásadně přesvědčil. Ale nejspíše by neměly vysloveně stupidní.
Rok předtím byly v ulicích tanky a mrtví ruskými kulkami. Jen o rok později už zabíjeli „naši“ bez „bratrské pomoci“. Z hlediska vyššího principu mravního byl srpen roku 1969 mnohem horší.
Použil jsem citaci pana Émile Zoly při jeho slavné řeči na obhajobu Alfréda Dreyfuse, nespravedlivě obviněného ve Francii na sklonku 19. století. Je třeba se ozvat…