Čas od času rozvíří poklid domácnosti událost, jež je natolik nepravděpodobná, že ji nelze vymyslet a proto je samozřejmě pravdivá. Jako ta následující.
Myslím, že ten, kdo je ženatý déle než 2-3 roky při zjištění skutečnosti, že se žena vzdálí na několik dní mimo domov, pocítí bušení srdce, jež však není dáno trudným steskem, ale náhlým uvědoměním si šancí dělat cosi, co za běžného stavu přítomnosti manželky prostě nejde
Tento blog je jistou reflexí na článek JUDr. Marka Steinera, který vyšel dne 21.7. na serveru Neviditelný pes (zde). Jak z článku, tak i z diskuse plyne, že mnoho občanů se v našem systému zdravotnictví vyzná jen málo.
V Respektu č.28 vyšel rozhovor se spisovatelem Pavlem Kohoutem, kde 93 letý spisovatel hodnotí svůj dosavadní život. Při jeho četbě se dere na mysl jistá paralela s dnešním světem
Jednou z charakteristik dnešní doby jsou hesla. Ne ty na předvolebních plakátech, ty jsou k smíchu či pláči. Ale ta, kterými se prodíráme na internetu.
Není to fake. Na Šumavě, Českém lese a Novohradských horách jelen nepřekročí bývalou linii železné opony, kde kdysi za panování lidské avantgardy stály drátěné zátarasy, jednu dobu nabité elektřinou, která zabíjela vše živé, tedy jak lidi, tak i zmíněné jeleny.
Definice tohoto pojmu je dle Wikipedie paměť jedince, jež se definuje jako fenomén, pro jehož charakter je podstatné sociální prostředí (např. rodina, náboženská skupina nebo i národ). Jedinec se pak ztotožňuje s událostmi, osobnostmi atd., které za důležité považuje skupina, resp. i národ atd., ke kterým patří. Jedinec však nadhodnocuje význam.
Zeměpisné říkanky, co mne napadly, jeda takhle autem po světě.
Další várka židovských vtipů národa, který je nám blízký nejen humorem, ale i životní filosofií. Příjemné čtení.