Já vím, že miliardy sem a miliardy tam, ale není tohle fakt už trochu moc? Vždyť místo pár kilometrů železnice bychom mohli postavit nový blok v Dukovanech.
Byla to moje první cesta na Západ. V listopadu 89 jsem s partou mladých z brněnské farnosti u svatého Jakuba pod vedením našeho kaplana Václava Slouka vyrazil do Říma na velkou pouť a s námi mnoho dalších Čechů.
A jsem rád, že hodně mladých už netuší o co jde. I naše dějiny se totiž nepsali u nás 17. listopadu, ale především v tehdejším východním Německu 9. listopadu 1989.
Když jsem si balila plavky a ručník s tím, že se samozřejmě v Nice v moři vykoupu, část rodiny v Praze to brala s rezervou a s jakýmsi nechápavým úšklebkem, co zas blbnu. Ale já věděla, co dělám. Teď přišlo do Nice opravdové teplo a Radek – jako nekoupající se…
Ráno je ještě pošmourné, ale i tak si užíváme zatím zamračený výhled z postele přímo na moře. O tomhle jsem si snila. A teď si to tu fakt užívám, mám ráda tyhle splněné sny a v hlavě porovnávám, jestli je ten pocit opravdu tak dobrej, jak jsem chtěla. A je… Dopoledne má…
Řadím se mezi mořo-fily. Nevím, jestli takový termín vůbec existuje, a jestli by v angličtině měl ekvivalent, který by zněl třeba jako „sea filie“ čti sííífííílie, no to se mi teda povedlo, to zní jak syfilis. Ale zkrátka to jsem já. Nemůžu se nabažit moře. Kdykoliv, kdekoliv jsem poblíž, už…
Návrat na krásnou polskou řeku. Prostě jsem se musel vrátit.
Znáte to. Máte pojistku, nejčastěji auta, a pojišťovna vám za rok pošle předpis pojistného na další rok. Téměř vždy vyšší než za předchozí období.
Ač velký odpůrce elektromobility musím uznat, že se jí nevyhneme. Nikoliv díky EU, ale díky přírodě. Jde jen o to, jak se k tomu dopracovat.
Pan Petr Žižka zde napsal moc pěkný článek o své studentské praxi v 80. letech v „zemi neomezených možností“, či té, „kde zítra znamená již včera“. Doplním.