Ropa na světových trzích zlevnila zase pod 100 dolarů za barel a na čerpacích stanicích to není vidět.
O víkendu jsme se opět domluvili s Radimem na malý vandr. Chtěli jsme prozkoumat jednu zajímavou studánku a samozřejmě něco dobrého uvařit.
Pobrežie Baltského mora je ako stvorené na fotografie exponované dlhými časmi.
Jenže když se někdo bojí, tak na dálnice čekáme desítky let. Tady bude asi zakopaný pes.
„Mělo to nějaký smysl?“, může se kdokoli zeptat. Proč se plahočit sněhem, úpalem na planině, lézt do kopců a zase dolů bez jediného dne odpočinku, když se dá relaxovat mnohem příjemnějším způsobem. Odpověď zná každý, kdo šel. „Ano“.
Jasně, že na světě je hodně poutí k různým místům. Ale v Evropě je tahle nepochybně ojedinělá. Jak svou tradicí, tak i něčím, co se slovy špatně popisuje. Každopádně tam je i duchovní rozměr. Tak pojďte aspoň kousek.
„Tak Camino francés? Víš, že je to cesta, která trvá měsíc?“ Jasně, že vím, Vím, že půjdu, sám, celé dny, jen se svými myšlenkami na to, co bylo a je a snad ještě bude. Tak pojďte kousek cesty.
Fakt půjdeš? A sám? A celou z Francie? To byly dotazy mých přátel, kterým jsem se svěřil se svým bláznivým nápadem to zkusit ještě napotřetí, samozřejmě odjinud a poprvé jako osamělý poutník. Tak pojďte se mnou v tomhle blogu.
Prožila jsem nádherné velikonoce jako jeden z turistů, který se vypravil na ostrov Madeira. Bylo nás tu víc lidí, kteří rádi poznáváme jiné kraje, a zatím si to ještě můžeme finančně dovolit. Třeba to bylo naposled, kdy jsem jela za takovouto exotikou, nevím, žiju hlavně přítomností. Teď už i tady…
V každém městě na světě je možné prostřednictvím map na Googlu procházet tamní bary, kavárny nebo třeba hotely. A u většiny z nich je také možné konkrétní podnik ohodnotit a přidat i slovní komentář. Ideální je napsat v ruštině něco proti válce na Ukrajině. Návod jak na to.