Návrat na krásnou polskou řeku. Prostě jsem se musel vrátit.
Znáte to. Máte pojistku, nejčastěji auta, a pojišťovna vám za rok pošle předpis pojistného na další rok. Téměř vždy vyšší než za předchozí období.
Ač velký odpůrce elektromobility musím uznat, že se jí nevyhneme. Nikoliv díky EU, ale díky přírodě. Jde jen o to, jak se k tomu dopracovat.
Pan Petr Žižka zde napsal moc pěkný článek o své studentské praxi v 80. letech v „zemi neomezených možností“, či té, „kde zítra znamená již včera“. Doplním.
Když už je ta olympiáda v Paříži, zavzpomínal jsem na svůj dvoutýdenní pobyt v tomto městě před 35 lety. V minulém textu jsem popsal přípravy a především drama na hranicích. Nakonec jsme spolu s kolegou dorazili v pohodě do Paříže. Bylo to v létě roku 1989.
Když už se teď celý svět přesunul na pár dnů do Paříže (fyzicky nebo alespoň obrazovkovým telemostem), nedá mi to, abych nezavzpomínal na svou první cestu do města na Seině. Strávil jsem tam v létě 1989 stejně jako současní olympionici dva krásné týdny. Do pohodlí olympijské vesnice měla má výprava…
Občas mám chuť (a čas) prohrabat se ve starých fotkách. Zatímco většina lidí v takových chvílích listuje alby rodinných obrázků, já si prohlížím sice taky své snímky, ale ne ty, na kterých jsem já, ale ty, které jsem vytvořil svým fotoaparátem.
Nechybělo mnoho a zámek Paskov mohl dopadnout podobně jako mnohá jiná šlechtická sídla po druhé světové válce. I tento barokní klenot změnil po roce 1945 svého majitele a na základě Benešových dekretů připadl státu.
Snad roky jsme byli krmeni tím, jak je u nás draho a jak se vyplatí jet nakupovat do Polska. Co je na tom pravdy?
Byla to tenkrát velká sláva. Ale i úsměvné příhody v duchu socialistické propagandy a zvídavého mladíka.