Aleš Loprais měl letos našlápnuto k vítězství na rallye Dakar. Po tragédii odstoupil z průběžného vedení v závodu. Krok logický, nicméně bez jakéhokoliv podílu na uvedené události.
V roce 2001 jsem projel sám stopem celou Kanadu a dojel až na Aljašku (15 200 km za 39 dnů). Fotky mám na diapozitivech, takže je prohlížení snímků poměrně nepraktické. Sestavil jsem si z krabice od bot a iPadu jednoduchý “skener” a diapozitivy přefotil mobilem.
Hodně stresové hodiny zažila jedna cestující letos 27. října na lince společnosti Fly Dubai z uzbeckého Taškentu do Dubaje. Z důvodu jistých problémů (o nich níže) muselo letadlo nouzově přistát v íránském Šírázu.
Ropa na světových trzích zlevnila zase pod 100 dolarů za barel a na čerpacích stanicích to není vidět.
O víkendu jsme se opět domluvili s Radimem na malý vandr. Chtěli jsme prozkoumat jednu zajímavou studánku a samozřejmě něco dobrého uvařit.
Pobrežie Baltského mora je ako stvorené na fotografie exponované dlhými časmi.
Jenže když se někdo bojí, tak na dálnice čekáme desítky let. Tady bude asi zakopaný pes.
„Mělo to nějaký smysl?“, může se kdokoli zeptat. Proč se plahočit sněhem, úpalem na planině, lézt do kopců a zase dolů bez jediného dne odpočinku, když se dá relaxovat mnohem příjemnějším způsobem. Odpověď zná každý, kdo šel. „Ano“.
Jasně, že na světě je hodně poutí k různým místům. Ale v Evropě je tahle nepochybně ojedinělá. Jak svou tradicí, tak i něčím, co se slovy špatně popisuje. Každopádně tam je i duchovní rozměr. Tak pojďte aspoň kousek.
„Tak Camino francés? Víš, že je to cesta, která trvá měsíc?“ Jasně, že vím, Vím, že půjdu, sám, celé dny, jen se svými myšlenkami na to, co bylo a je a snad ještě bude. Tak pojďte kousek cesty.