Sdílený virtuální prostor
Než se vrhnu na vyprávění o našich prvních dnech na pláži s černým sopečným pískem, musím se ještě na chvíli vrátit k létání. Nikdy jsem nebyla nějakým extra nadšencem, ale zdá se mi, že s tím, jak létá čím dál více lidí, mě to celé štve ještě víc. A teď nemyslím bezpečnostní…
To, že jsem si jako destinaci naší květnové dovolené vybrala právě Santorini, má na svědomí hned několik lidí.
Ranní metro z Černého Mostu do centra Prahy bývá obvykle dost zaplněné cestujícími, kteří spěchají do práce. Nemyslím, že by se do kanceláří, za pulty obchodů či kamkoli jinam až tak těšili, ale nějak se holt člověk živit musí.
Včera se otevřely další úseky dálnic v Česku. Letos celkem kolem 50 kilometrů. Užívejme si to, nová vláda to pravděpodobně zase přibrzdí. Ale já se chci spíše podívat na ekoaktivisty.
Začiatkom októbra sme sa trochu potúlali po rakúskom regióne Salzkammergut, po kraji hôr, jazier a soli. Bad Ischl, Hallstatt, Gosausee, Obertraun a vyhliadka Päť prstov boli na predĺžený víkend tak akurát.
Jednoduše řečeno – živelně. A klidně. Nikdo se nenervuje a dopravní předpisy jsou spíše doporučením.
V Brně i Havířově na veřejných parkovištích zřídili několik míst vyhrazených výhradně ženám. V Brně to zdůvodňují bezpečností, v Havířově ale ne.
Já ho ani číst nebudu. A proč tedy? Je to určitě zase jenom cár pěkného papíru. Vzpomeňme na rok 2017 a tehdejší předvolební kampaň.
„To jste trefil přesně,“ pokývala majitelka penzionu hlavou s posmutnělým úsměvem v reakci na mou poznámku, že u nás se úspěch neodpouští. Pak rychle dopila svou desetiminutovou limonádu a s omluvou odkvačila za dalšími povinnostmi.
Médii proběhla zpráva, že tisíce evropských hotelů chystají hromadnou žalobu na společnost booking.com. Ve hře budou asi miliardy.