Přiblblýmu bolševikovi se člověk aspoň mohl smát

a měl tak pocit, že se té lavině hnusu může nějak bránit. Třeba když jednou Rudé právo naplno otisklo duševní explozi Vasila Bilaka v západoněmeckém Spiegelu, na liberecké koleji jsme hlavami půl hodiny mlátili o stěny a repetent Jožo řval „kunda z ryby, keď toto nie je revolucia, prisám, prisám…

V. I. Lenin vyhání císaře z Leningradu

Sedmý listopad už opět klepe na dveře a s ulehčením si opět vydechnu, že už třicet let ze sebe nemusíme dělat cvičené pitomce a že už třicet let můžeme leda tak v dobrém vzpomínat na někdejší přiblblé oslavy velké říjnové socialistické revoluce, která nebyla velká, nebyla v říjnu, nebyla socialistickou a nebyla revolucí.

Blbova sebevražda umrznutím v nejnovějším výkřiku modelové řady

Tedy, sebevražda málem, neboť blb měl kliku jako hrom a boční okénko nejnovějšího modelu auta nakonec otevřel mačkáním čudliku ve dveřní opěrce. Kdyby bylo stahování oken umístěno na centrální dotykové obrazovce tak jako skoro vše ostatní, blb by zmrzl jako preclik a čtenářové by tohle nečetli.

Kolik kolejí je v Kotěhůlkách?

„Dráha, to je, soudruzi, vojna v modrým, a výpravčí, to je šarže jako hrom, a ne nějakej uvozhřenej vechtr v boudě u pešuňku!“ mentoroval před tabulí na jednom nádražáckém kursu školitel, zatímco my, budoucí nádražáci, hráli v lavicích ponorky, šustili kolujícími oddělenými dvojlisty Dikobrazu a ti starší se soustředili na to, aby, až…

Měl jste pravdu, soudruhu Siemensi

„V životě se potkáte se dvěma typy lidí – se slibovači a s oblbovači“, kázal nám ze stupínku učitelský matador, jenž od matematiky přes tváření plastů, elektrické obvody s polovodiči, dějepis a francouštinu mohl s odborným a životním nadhledem vyučovat všemu a mezi celými generacemi študáků, kantorů i školských úřadů…

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial