Opět se potvrdilo, že co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi. Alespoň si to myslí šéf Kanceláře prezidenta republiky (KPR) Vratislav Mynář – soudě podle jeho vyjádření a chování.
Před prezidentem byl podělaný strachy. Neodvážil se k ničemu. Pořád doufal, že navzdory Ústavě a prohře ve volbách by mu mohl prezident dát ještě šanci na sestavení vlády. Nebo aspoň čas na zametení všeho.
Je možno slyšet a číst v mnoha diskusích. Pět stran se přeci nikdy nemůže na ničem dohodnout, skončí to dříve a budou předčasné volby, kde jim to Babiš zase natře..
Dne 14.10.2021 se v médiích objevily dvě zprávy. Ta první oznamovala, že předseda Parlamentu navštívil v doprovodu kancléře Mynáře hlavu státu, jež je nyní na Jednotce intensivní péče ÚVN. Ta druhá (zde) pak oznámení, že se tak dělo bez vědomí ošetřujícího lékaře.
Ublíženost, zklamání, blekotání. Tradiční výrazový slovník našeho premiéra. Pojďme si vyjmout několik hlavních vět:
V časech feudálních a v dobách bolševismu bývala ta prodleva i několik dní. Posléze, když se u nás v bolestech rodil princip svobodného přístupu k informacím, jsme však o zažívacím traktu prezidenta věděli více než o tom vlastním.
Seděl jsem na chodbě polikliniky, kam pravidelně doprovázím na rehabilitaci manželku na vozíku po těžkém úraze dolní končetiny. Při čekání je dost času na přemýšlení. Dnes jsem si vzpomněl na Daniela Kroupu.
Pandora Papers mají přes veškerou závažnost i svoji řekněme humornější stránku. Jeden by se mohl docela dobře pobavit. To když slyší nebo čte názory jistých politiků. Těch, kteří si vážně myslí, že to celé vzniklo se záměrem ovlivnit volby v ČR.
Že prý musíme spolupracovat všichni čtyři, tedy my, Polsko, Slovensko a Maďarsko, abychom v té hrozné EU něco prosadili a ještě lépe jí to nandali.