Sdílený virtuální prostor
Egyptské přístavní město Al-Qusair nebo také El Quseir je jedním z míst výletů pro turisty, kteří tráví dovolenou v okolí letoviska Marsa Alam. Svá nejlepší léta má Al-Qusair za sebou, ale co by člověk neudělal pro to, aby se nenudil na lehátku u hotelu, že?
Je to už pár let, kdy jsem zjistil, že za krásami barokního umění netřeba cestovat za hranice rodného kraje. Barokní skvosty je možno obdivovat třeba půl hodiny cesty autem z Ostravy, ve městě, které teprve čeká na to, aby bylo návštěvníky patřičně objeveno a oceněno. Tím městem je Fulnek, ležící na…
Onen veskrze veselý příběh, který však před lety asi připravil o rozum mnoho fotbalových fanoušků a jednoho mého kolegu skoro přivedl k infarktu, se odehrál v žurnalistickém pravěku, který si dnešní generace novinářů vůbec neumí představit:
Není v Poodří a asi ani v celém Moravskoslezském kraji místo, které by bylo dodnes hmatatelně spjato s historií husitských válek, jako město Odry a jeho okolí. Proto mi to nedá a začínám s poznáváním krás Oder u husitské bašty v jedné z bočních uliček nedaleko náměstí. Místo, kde stojí…
Heslo, které jsem použil jako titulek tohoto pojednání, si říkáme s manželkou docela často, když vyrazíme za hranice všedních dnů a především za hranice České republiky, tedy na dovolenou. Naše dovolené bývají protkány okamžiky, které nejsou úplně pozitivní, ale dokážeme se i tak radovat. Právě proto, že jsou silné.
Vždy, když fotím někde v cizině, snažím se, aby obrázek, který vidím v hledáčku zrcadlovky, vystihoval zemi, ve které se zrovna nacházím. Jako kdyby stačilo pod tu fotografii napsat vždy jen jediné slovo – název té země. Už když se dívám prostřednictvím svého Nikonu, honí se mi hlavou: „Ano, toto…
Jsou fotografie, o nichž už v okamžiku zmáčknutí spouště vím, že se nepovedly. Díky dnešní digitální technologii je jednoduché je vymazat. Ona jednoduchost je ale tak nebezpečná, že si to mazání většinou nechávám až na práci u počítače, kdy mám stoprocentní jistotu, že z pixelů už nic kloudného nedostanu. Pak…
Dovolím si na tento milý blog zařadit novinářský žánr zvaný glosa. Nejde o žádnou hlubokou úvahu, nejedná se o analýzu pitvající problém, glosa není ani myšlenkově košatý komentář. Je to prostě taková malá, prostá glosa. Zde je:
Nevím, jak vy, ale někdy si připadám, jako ten dravý pták, kterému nejdříve přistřihli křídla a pak mu řekli: „Rozleť se, sokolíku, nad tou krásnou krajinou. Ukaž nám, co umíš.“ A on, ten sokolík, orel, káně nebo také prostě „jen“ člověk s vizemi a myšlenkami, se místo toho, aby se…
Zkusím vysvětlit, proč se vůbec zabývám tématem, které uvádím v titulku. Mám k tomu své důvody. Hlavně bych byl dost nerad, kdybych skončil v síti policie ČR jako nějaký ultrapravicový živel, kterým fakt, ale opravdu nejsem.