Sdílený virtuální prostor
Je to už pár let, kdy jsem zjistil, že za krásami barokního umění netřeba cestovat za hranice rodného kraje. Barokní skvosty je možno obdivovat třeba půl hodiny cesty autem z Ostravy, ve městě, které teprve čeká na to, aby bylo návštěvníky patřičně objeveno a oceněno. Tím městem je Fulnek, ležící na…
Onen veskrze veselý příběh, který však před lety asi připravil o rozum mnoho fotbalových fanoušků a jednoho mého kolegu skoro přivedl k infarktu, se odehrál v žurnalistickém pravěku, který si dnešní generace novinářů vůbec neumí představit:
Není v Poodří a asi ani v celém Moravskoslezském kraji místo, které by bylo dodnes hmatatelně spjato s historií husitských válek, jako město Odry a jeho okolí. Proto mi to nedá a začínám s poznáváním krás Oder u husitské bašty v jedné z bočních uliček nedaleko náměstí. Místo, kde stojí…
Heslo, které jsem použil jako titulek tohoto pojednání, si říkáme s manželkou docela často, když vyrazíme za hranice všedních dnů a především za hranice České republiky, tedy na dovolenou. Naše dovolené bývají protkány okamžiky, které nejsou úplně pozitivní, ale dokážeme se i tak radovat. Právě proto, že jsou silné.
Vždy, když fotím někde v cizině, snažím se, aby obrázek, který vidím v hledáčku zrcadlovky, vystihoval zemi, ve které se zrovna nacházím. Jako kdyby stačilo pod tu fotografii napsat vždy jen jediné slovo – název té země. Už když se dívám prostřednictvím svého Nikonu, honí se mi hlavou: „Ano, toto…
Jsou fotografie, o nichž už v okamžiku zmáčknutí spouště vím, že se nepovedly. Díky dnešní digitální technologii je jednoduché je vymazat. Ona jednoduchost je ale tak nebezpečná, že si to mazání většinou nechávám až na práci u počítače, kdy mám stoprocentní jistotu, že z pixelů už nic kloudného nedostanu. Pak…
Dovolím si na tento milý blog zařadit novinářský žánr zvaný glosa. Nejde o žádnou hlubokou úvahu, nejedná se o analýzu pitvající problém, glosa není ani myšlenkově košatý komentář. Je to prostě taková malá, prostá glosa. Zde je:
Nevím, jak vy, ale někdy si připadám, jako ten dravý pták, kterému nejdříve přistřihli křídla a pak mu řekli: „Rozleť se, sokolíku, nad tou krásnou krajinou. Ukaž nám, co umíš.“ A on, ten sokolík, orel, káně nebo také prostě „jen“ člověk s vizemi a myšlenkami, se místo toho, aby se…
Zkusím vysvětlit, proč se vůbec zabývám tématem, které uvádím v titulku. Mám k tomu své důvody. Hlavně bych byl dost nerad, kdybych skončil v síti policie ČR jako nějaký ultrapravicový živel, kterým fakt, ale opravdu nejsem.
Tento příběh nosím v hlavě už desítky let a nikdy jsem se nedokopal k tomu, abych jej sepsal. O tom, abych to udělal, mne přesvědčil fejeton mé kolegyně, se kterou jsme kdysi sdíleli stejnou redakci (MF DNES). Tereza Boehmová pojednala na tomto blogu o svém zápase s prasklou hadičkou v…