Dědekan, Playdědek a větrník, co není věneček

Jsem moc ráda, že vás tyhle moje zápisky o rodině tolik baví a že se mi ozýváte, že mám psát dál a že se vám to líbí. Já s tím žádný širší záměr zatím nemám. Jen jsem začala psát o zlobivé ježibabičce (99 let), abych si po každé té hrozivé…

Jiří: složitá rodinná historie, pozvánky a krásné rodinné sešlosti

Psát o Jiřím je vlastně hrozně těžké. Chtěla jsem to pojmout vesele, ale vůbec mi to nejde. Asi i proto, že nám všem moc chybí. Byl nesmírná osobnost, kterých se rodí tak jedna za sto, dvě stě let. Jeho život „před babičkou“ – tedy před osvobozením Plzně s britskou armádou,…

Kdy a jak babičky „umírání“ začalo a proč je nutný koukat „do zelenýho“.

Hodně se mě ptáte, kdy to u babičky propuklo, že ji přestal ze dne na den takhle bavit život. Pokusím se popsat sled událostí, jak si ho vybavuji já. Pamatuju si, že jsme s rodiči jeli všichni na naše každoroční tradiční únorové hory a táta nám v autě řekl vážně…

Babičky stěhování: Tak to je konec. Nemám vůbec co na sebe!

Možná čekáte, že napíšu, jak to stěhování dopadlo. Popravdě, musím se trochu psychicky oklepat. Ne často se mi totiž stane, že se nedobrovolně proměním v neúprosného bodyguarda/vyhazovače, který zatarasí 32 kilové slaboučké křehké stařence chodbu a proti její vůli ji za strašného úpění narve silou do vozíku a převeze ji…

O babičce a stěhování aneb “Neber si ji, je strašně rozmazlená!“

Dneska ráno, když jsem společně s tetou mířila do domu sociálních služeb vyřídit papíry pro stěhování babičky (99 let a 3 měsíce) z pokoje do pokoje (jde o takřka stejné pokoje hned vedle sebe), a cloumal se mnou vztek, proč ježi-babička musí vždycky – i ty nejjednodušší úkony –  zbytečně…

Omicronový deník – část dvanáctá – Povolený booster, králíci a (ježi)-babička

Tak od pondělí slavnostně – pro nás doslova s křížkem po funuse – povolena registrace na posilující třetí dávku 12-18 let. No vida, že to jde. Stačí zjistit, že by Češi nemohli s dětmi do Rakouska lyžovat a hned se pohnou ledy. Jsem vám říkala, že to nakonec prorazíme. Jako…

Omicronový deník – jedenáctý díl – Česko jako covidový skanzen blbosti

Jak doma děti opět naplno ožily, rapidně ubývá času na psaní. Ale to se nedá nic dělat. Zítra jdu už do práce, tak se obávám, že tohle bude jeden z posledních dílů deníku. Oběma dětem je dobře, stále čekáme na kompletní návrat čichu u starší dcery, mladší už je úplně…

Omicronový deník – desátá část – Dorty a obrazoborecví

Dnešní den začal tím, že jsem si místo kapek stříkla omylem do oka antivirový pudr taffix. Čekala jsem, že se to jednou stane, protože ty zatracený lahvičky jsou stejně velký a obě blbě bílý. Naštěstí taffix sice v nose pálí jako čert, v oku s rychlým výplachem nepálí vůbec, dobré…

Omicronový deník – část devátá – Neplatné testy, reinfekce a jiné lahůdky

Den dvanáctý. Máme se fakt dobře. Jsem už dost optimistická. Musím Omicron po očkování zatím celkem pochválit. 5 dní to ale tedy určitě není, to by si na ministerstvu měli opravit. Na tři dávky si netroufl. Dvě potrápil středně. Je to hnus, ale poroučí se pryč celkem rychle. A pokud…

Omicronový deník – osmá část – Hana Horká zemřela zbytečně

Dnes je to už 11 dní, kdy se mladší dcera Emma vrátila z pobytu na horách a přivezla nám domu Omicron. Takové pěkné slovo a takovej hnus. Věděli jste, že telefon automaticky opravuje slovo Omicron na Mikronésii? Ach, Mikronésie, to by bylo jiné kafe. Krásné zelené ostrovy rozeseté v smaragdově modrém moři. Bělostný…

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial