Moderní společnost přinesla řadu vymožeností. Například se jí podařilo zahltit veřejný prostor množstvím rad z oblasti zdraví. Je těžké se v nich orientovat a dá se z nich docela dobře zhloupnout.
Sdílený virtuální prostor
Moderní společnost přinesla řadu vymožeností. Například se jí podařilo zahltit veřejný prostor množstvím rad z oblasti zdraví. Je těžké se v nich orientovat a dá se z nich docela dobře zhloupnout.
„A víte co? Přineste mi smažený sýr s hranolky a s tatarkou, prosím vás. Už strašně dlouho jsem neměl něco pořádně nezdravého.“
Nečum, člověče, černě, nic není beznadějné, usměj se raději! – Zas kvetou jabloně, čas voní nadějí!
„Máš snad doma černocha, ty mezuláne? Koukej, cos zase způsobil, běž si to posbírat!“ Osočila se Renáta pěkně zhurta na svého mladého kolegu Filipa poté, co za sebou nezavřel dveře v kanceláři a způsobil průvan.
Tuhle ženu v pražském metru není možno přehlédnout. Upozorňuje na sebe nejen obrovskou kabelou světlemodré svítivé barvy, ale též porušováním všech možných psaných i nepsaných regulí.
Správně bych asi měl napsat Romka. Jenomže tahle ženská, vážení, vůbec nevypadá na to, že by si chtěla hrát na nějaké korektní slovíčkaření. Prostě se v tom krámě jednoho krásného dne objevila a dodala mu nevídaný šmrnc.
Zpravodajské agentury bohužel nepřináší ty nejdůležitější zprávy dne v plném znění. Tak si zkusme doplnit, co dnes nevyšlo.
„Honzo, dneska si dej větrník sám. Nahlas u toho mlaskej a tvař se, jak ti náramně chutná, abych ti mohla jen tiše závidět a litovat, že nemůžu mít taky.“ Pravila Maruška, jakmile jsme se pondělního odpoledne usadili v cukrárně.
Včera před sedmou hodinou ranní došlo na trase B pražského metra mezi stanicemi Českomoravská a Náměstí Republiky k politováníhodné události, když pes bez náhubku zaútočil na několik cestujících.
„Maruško, co se stalo? Udělal ti snad někdo něco? Jestli ano, tak mi to klidně řekni a já už si ho podám,“ optal jsem se své krásné zralé blonďaté kamarádky, jakmile jsme se sešli v naší oblíbené cukrárně.