Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jak Sluněnka (snad) zmoudřela [Pohádka trhlá]
Obraz, který nesmí nikdo vidět. Přesto se fotografii tohoto skvostu podařilo v tajemných vodách Internetu získat.
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Ta paní byla už na první pohled pěkně od rány, však taky větu o rytí vyslovila způsobem, který by se dal použít v názvu článku jen stěží.
Píše se rok 2027 a události daly prognózám za pravdu. Rusko se po konfliktu na Ukrajině nadechlo a rozhodlo se zaútočit na Pobaltí.
Jak se tam dostal? Jak mohl vystudovat? Jak to, že ho nevyhodili? Takovýho elementa záškodnickýho? Tohle že bylo možný? Tento blog jsem věnoval – pro mnohé překvapivě – panu Jaromíru Petříkovi. Za zhruba pět let trvající působení na blogu se neustále ptá ve stylu majora Borovičky za Tankového praporu: „Jak…
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
Jistý německý psychiatr byl objevitelem jedné z nejhorších civilizačních chorob. Pokud si nemůžeme vzpomenout na jeho jméno, je čas udělat si test.
Příměstské autobusy, které rozvážejí cestující z pražského Černého Mostu do přilehlých městeček a vsí, bývají obvykle přeplněné. Zejména v odpolední špičce často praskají ve švech.