V časech feudálních a v dobách bolševismu bývala ta prodleva i několik dní. Posléze, když se u nás v bolestech rodil princip svobodného přístupu k informacím, jsme však o zažívacím traktu prezidenta věděli více než o tom vlastním.
Kromě vlastní pochybné sebeprezentace politické strany před volbami straší tím, co se prý stane, dostanou-li se k moci jejich političtí konkurenti. Někdo tomu věří, jiný pochybuje, ale existuje nějaký skutečně nebezpečný výsledek voleb?
Tolik přibylo do poněkud zatuchlé české kotlinky lidí z místa, ze kterého byla naše povinnost je dostat pryč, a tolik lidí stačí k tomu, aby kdejaký neinformovaný a xenofobní hlupák získal pocit, že musí vyjádřit zásadní nesouhlas.
K tomuto zásadnímu opatření sáhla vláda po dnešním mimořádném nočním jednání na základě toho, že se v nemocnicích zvýšil počet nakažených syfilidou z 29 na 32. Rozšíření zákazu či stanovení výjimek bude později upřesněno.
Je smutný pohled na lidi, kteří měli roky plná ústa demokracie a svobody, a stačila jen chřipka k tomu, aby popřeli to, co kdy hlásali. Není to však nic nového, je lehké být demokratem a liberálem, když to nic nestojí, a těžké, když to bolí.
Předvolební období se vyznačuje nejen absurdními počiny v kampaních, vytahováním všemožné špíny, ale i zcela nefalšovaným politickým bizárem. Jeho projevy však někdy překvapí i ty, kteří si mysleli, že je už nepřekvapí nic.
Ale nejen pro ně, těch několik žertovných říkanek je určeno všem, kteří pod vlivem doby mutují, zvláštně se replikují a jednají v intencích duševní karantény, do které jiné i sebe uzavírají. Nasaď čertu čapku šaška a bude ti k smíchu!
Nedávno jsem dostal doma při jakési rozmluvě o poezii vyčiněno, že už nepíšu sonety, přestože jsem je psával rád a často. Bylo asi myšleno milostné sonety. Tak jsem šel do sebe. Výsledkem je však cosi, co zavání melancholií à la pozdní období Antonína Sovy.