Prezidentské volby a válka na Ukrajině odhalily to, o čem se doposud příliš nemluvilo: Českou dezinformační scénu táhnou senioři. Důchodci sjíždějí proruské a babišovské weby a dezinformace i sami tvoří a rozesílají je řetězovými e-mail
Sdílený virtuální prostor
Prezidentské volby a válka na Ukrajině odhalily to, o čem se doposud příliš nemluvilo: Českou dezinformační scénu táhnou senioři. Důchodci sjíždějí proruské a babišovské weby a dezinformace i sami tvoří a rozesílají je řetězovými e-mail
Tři příklady: První je prototypem proputinovského aktivisty, druhý by asi chtěl, aby válka nepoškodila nikoho, kdo ji fakticky nevede, a třetí patrně vnímá svět, který je i v intelektuální rovině ohraničen jakýmisi mantinely.
Zvláštní věc. Kdyby volební preference odpovídaly tomu, jak se ke své volbě vyjadřují lidé v médiích i v docela běžné komunikaci, bylo by po dramatu, neboť bychom očekávali drtivé Pavlovo vítězství. Ale tak to není.
Samozvané intelektuální a morální elity už patrně nemohly déle snášet pohled na rusko-ukrajinský konflikt, a tak se rozhodly sepsat výzvu, která podle signatářů nabízí řešení konfliktu a ukončení krveprolévání a ničení.
Na Mikuláše se to ještě dá snést, ale na Ježíška už je toho trochu moc. Veřejnoprávní televizní publicistika věnuje strašení tak 50% vysílacího času, komerční televize poctivých 80%. Heslo doby zní: Máme se zle a bude ještě hůře!
Jsem docela alergický na taková ta rozpomenutí se po téměř čtyřiceti letech, a to v okamžiku, kdy se to někomu hodí. Divím se, že nás ten bývalý kolega Petra Pavla Pavel Beneš nevaroval, když se ten měl stát vojenským šéfem NATO.
Glosa Ondřeje Neffa Kasta nedotknutelných v rubrice Lidových novin Poslední slovo odstartovala poměrně vyhrocenou diskusi. Ta se možná týká něčeho mnohem podstatnějšího než jen našeho přístupu k LGBT komunitě.
…zpívá Pepíček Středula, ale moc mu to neladí. Demonstrace odborářů mi poslední dobou přijdou jako někým dobře zacílená mobilizace lumpenproletariátu, který něco chce a něco nechce bez ohledu na vnímání a chápání reality.
Do Királyhidy, jinak zvané Institut Václava Klause, jsem se sapérem Vodičkou dorazil včas. Už tu byl öreg parancsnok a několik jeho honvédů. Všichni byli napnuti jak struny v očekávání příjezdu nejvyššího vezető. Náš dopis je nezajímal.
Bratr Polák zjistil, že odvěký nepřítel Němec, ještě nevyrovnal účet za 2.světovou válku. Spočítal, že je to v přepočtu 32 bilionů korun. Nejde o absurditu té částky, ale hlavně o to, co taková populistická gesta vyvolávají ve společnosti.