Ranní metro z Černého Mostu do centra Prahy bývá obvykle dost zaplněné cestujícími, kteří spěchají do práce. Nemyslím, že by se do kanceláří, za pulty obchodů či kamkoli jinam až tak těšili, ale nějak se holt člověk živit musí.
„Věro, váhala jsem, jestli ti to mám říct, ale vědět bys o tom měla. Zatímco jsi pryč, tak si tvůj manžel Karel pořídil milenku. Říká jí Eliška, je to taková mladá pohledná drobná blondýna a je s ním ve vašem domku.“
Představte si pánové, že si třeba odskočíte z práce na oběd na meníčko, restaurace je prakticky plná a vy se shodou náhod ocitnete u stolu se dvěma neznámými ženami. Není na nich celkem nic výjimečného až na jednu drobnost.
Dlouho jsem o tomhle Zdeňkově podrazáctví neměla sebemenší tušení. Když jsem si ho brala, byla jsem zamilovaná a viděla v něm veselého a spolehlivého mladého muže. Teprve o mnoho let později mi došlo, jaká jsem byla slepá.
Dneska vás budu trochu zlobit, provokovat nemístným tématem a nevhodným výrazivem. Pokud jste upjatí, tak tenhle pokleslý článek radši přeskočte a najděte si třeba něco politického.
„Ráda přijdu, ale mám pro tebe překvapení, to budeš koukat. Nevyzvídej, nic ti předem neprozradím, a aby sis to pořádně užil, nechám tě hádat,“ přijala Maruška mé první letošní pozvání na kávu se zákuskem. Dlouho jsme se neviděli a ta krásná plnoštíhlá dáma se sluncem ve vlasech se zřejmě rozhodla,…
Stalo se jednoho z nejžhavějších dní tohoto léta. Cestou z práce jsem po celkem snesitelném prostředí v metru doufal, že budu mít kapku štěstí a na Černém Mostě narazím na klimatizovaný autobus, který mě doveze až domů.
„Jirko, nešel bys se mnou na dvojku? Potřebovala bych ti něco říct.“ Mirčina prosba mě zaskočila. Nebyl bych pomyslel, že si se mnou tahle spoustu let šťastně vdaná žena bude chtít dát rande v intimním zákoutí místní vinárny.
„To jste trefil přesně,“ pokývala majitelka penzionu hlavou s posmutnělým úsměvem v reakci na mou poznámku, že u nás se úspěch neodpouští. Pak rychle dopila svou desetiminutovou limonádu a s omluvou odkvačila za dalšími povinnostmi.
Rodiče mi dali jméno Kamila a přišla jsem na svět jen o pár chvil dřív než moje sestra Radmila. Už od samého začátku jsme byly úplně stejné, rozeznat nás od sebe dokázala jedině maminka.