Včerejšího brzkého rána jsem se probudil s vpravdě chmurnými myšlenkami. Den předtím mě shodou náhod zahltily informace o tom, jaké má lidské pokolení v současné moderní době nenadějné vyhlídky na přežití.
Kdo nikdy nezhřešil, nechť hodí kamenem. Ani já bych hodit nemohla, sice jen jednou, ale udělala jsem to. Tedy záleží, jak to kdo vnímá, někdo bere za nevěru už pouhý úmysl, jiný až teprve kompletně dokonaný skutek.
Touhle sarkastickou větou mě počastovala moje manželka Helena, když jsem proti její vůli udělal něco, co ona považovala za krajně nebezpečné. Jenomže já to tak nebral, prostě jsem potřeboval občasný ventil z našeho soužití.
„Květuš, dneska se asi zdržím v práci. Budeme nakládat klády z poražených stromů na vagóny a je toho strašně moc, nečekej na mě s večeří.“ Do smrti nezapomenu na tahle Martinova slova, jimiž se se mnou loučil onoho osudného rána.
Centrum Prahy, jedno z nejžhavějších odpolední letošního léta, na obzoru se stahují těžká mračna. Neklimatizovaná tramvaj se proplétá rozpálenými ulicemi, uvnitř je tak hrozně, že mouchy padají za letu zmámené vedrem.
„Byla bych ti povděčná, kdybys tentokrát přišel přesně, Honzo!“ Zdůraznila Maruška, když jsme se den předem po obědě domlouvali na odpoledním popracovním posezení u kávy a větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Bylo mi pětatřicet a žil jsem sám s osmiletým klukem. Skomírající manželství se mi před pár léty definitivně rozpadlo, nebudu zde rozebírat závislosti své bývalky, kvůli kterým přiřkl soud malého Jiříka do mojí péče.
„Jsem ti říkal, abysme sem nejezdili, no ne? Pivo mají hnusný, večeře byla připálená, bude mi z ní blbě a zase se v noci nevyspím. Víš přece, že když nejsem ve svý posteli, tak nemůžu usnout. Je tady nuda, měli jsme zůstat doma.“ Seděl jsem po večeři před ubytovacím zařízením,…
Sedím na terase penzionu, ucucávám kofolu z půllitru a koukám kolem sebe. Konečně po mnoha létech prožívám zas chvíle dovolené, kdy nemusím na nic myslet a můžu být sama sebou.
Vynechme různá citoslovce hekání, jakož i šepoty a výkřiky, související se sexováním jako takovým. Zaměřme se na to, co si partneři říkají před a po aktu v průběhu let od útlého mládí až do věku hodně, hodně zralého.