Když se snažíte věnovat při letmém setkání známému pár milých slov a reakce je méně než vlažná, hodně to zamrzí.
ROZHLÉDNETE SE PO KAVÁRNĚ, místa všude dost, ale vy si toužíte přisednout ke slečně s nekonečně dlouhýma nohama, nebo k pánovi s knírkem…
Pokud ano, nestyďte se za to. Vždyť je tak opojné zamilovat se na první pohled do někoho, z koho vyzařuje pravidelné cestování a nepravidelná hygiena.
Co se to v mladých rodinách děje, že děti tak málo znají své nejbližší? Děda přece nepatří mezi zakázaná slova. Nenastal náhodou pravý čas, aby společnost přestala přehlížet důležitou roli dědů?
I při čtení kávové poezie si lze nalít kapku čistého vína.
Asi víte, jak to my holky každého věku máme, když se ve filmu žení náš herecký idol. Na jednu stranu jsme rády, že příběh skončil happy-endem, ale…
Říká se, že věk je jenom číslo, tak nevím, co na jeho jednadevadesátce bylo osudového, že muselo být číslem posledním.
„Musíme přečíst hodně knih, abychom zjistili, o čem je život, a musíme hodně zažít, abychom přišli na to, že buď špatně žijeme, nebo jsme četli špatné knihy.“