Ten kluk působil velmi solidně. Tak pětadvacet let, trochu robustnější, ale ne tlustý, spíš bývalý návštěvník posilovny, kterého už cvičení omrzelo.
Sdílený virtuální prostor
Ten kluk působil velmi solidně. Tak pětadvacet let, trochu robustnější, ale ne tlustý, spíš bývalý návštěvník posilovny, kterého už cvičení omrzelo.
Když jsem přišel k sobě, veškerá bolest byla pryč. Docela zmizela. Otevřel jsem oči. Nahoře modré nebe s bílými chomáčky, pod nohama tvrdá béžová země, okolo zvlněná krajina s řídce rozesetými olivovníky a trsy suché trávy. A přede mnou pohled, který jsem si nechal nakonec: dlouhá bílá hradba s tmavou skvrnou brány uprostřed.…
Na horách je jaro opožděné; severní svahy se ještě nezbavily zbytků sněhu, ale na dlouhých jižních loukách už světlá zeleň čerstvé trávy překryla tlející loňské stvoly. Strouhy z mokřin, jež přepitá dubnová hlína nestačila vsáknout, stékají do blyštivého proudu potoka. A u něj, za vrbovím, se krčí drobné růžové květy…
Všem občanům! V pátek 17. listopadu se uskutečnila manifestace vysokoškolských studentů u příležitosti Mezinárodního dne studentstva, pořádaná nezávislými studenty a Městskou vysokoškolskou radou. Tento pietní akt k uctění památky Jana Opletala byl zjevně podpořen řadou dalších spoluobčanů. Z Vyšehradu se průvod spontánně vydal do centra města, kde byl příslušníky VB a vojsky MV…
Vemte si s sebou květinu a svíčku! 17. listopadu si připomeneme 50. výročí slavných i tragických událostí, k nimž došlo v souvislosti s pohřbem studenta lékařské fakulty UK Jana Opletala, smrtelně zraněného při protiokupačních demonstracích. Zdánlivou tečku za tímto protinacistickým vystoupením znamenala okamžitá brutální perzekuce: 9 studentských předáků bylo popraveno, na 1500 studentů odvlečeno…
Pavel zaplatí, vypije presso a vrátí se k autu. Stopaře, kterého zahlédl u výjezdu z benzínky už během tankování, zatím nikdo nevzal. Stojí stále na stejném místě, a jenom když se někdo rozjede od čerpadla, zvedne ruku a zamává; třikrát, čtyřikrát, dokud ho auto nemine, pak opět ustrne v nehybné,…
Pavel ji uviděl první, ale sebral ji pohotovější Radek. Není to odhozený obal od sušenek ani kus barevného igelitu, není to ani z auta odpadlé koncové světlo či zapomenutý výstražný trojúhelník, ale to, co Radek svírá v ruce, je opravdová nepomačkaná červená plechovka s bílým nápisem Coca-Cola. Podél silnice k hraničnímu přechodu…
Jako každý den po snídani jsme stáli na dvoře a čekali na bratry Nardinovy. Končilo září a po ránu už byla vlezlá zima, pracovní hadry impregnované hroznovým cukrem lepily a studily na kůži. Alpy nad údolím Adige se bělaly prvním sněhem, nikdo nic neříkal, jen Albánci si bokem něco špitali.
Cody postává před trafikou, natahuje z cigarety a civí na transparent s úžasným rýmem Rozhoupeme míru zvon, ať se třese Pentagon, jejž dva maníci na štaflích upevňují na oprýskané průčelí Smíchovského nádraží.