Sdílený virtuální prostor
Ráno jsem byl vzhůru o něco dříve než obvykle, a i dál šlo všechno jako po drátku, takže jsem se rozhodl zajet nakoupit. Vyšel jsem z domu a slyšel přijíždějící šalinu. Dal jsem se do běhu, abych ji stihl. Řidička mne viděla a zdálo se, že čeká, až doběhnu. Jakmile jsem…
Ztuhla s vidličkou na půli cesty od talíře ke svým drobným ústům. Vykulila na mě blankytně modré oči a nevěřícně se otázala: „To jako myslíte mě?“
Jsme zaplaveni negací. Pozitivního je jako šafránu, jeden aby pohledal a stejně nejspíše odejde s prázdnou. Zkusím to napravit, aspoň u sebe
Věřím, že se vám stejně jako mně už někdy tak moc chtělo si jít odskočit na místě, kde si odskočit nelze, že se vám z té šlamastyky zapotily i nehty na nohou.
No slyšíte toho lumpa, co si na ně dovoluje? To má teda kliku, že já se nemůžu zvednou kvůli noze a vy kvůli kapačce, jinak bychom mu šly obě za takové chování rozbít hubu.
No, jestli si myslíte, že vám před operací navlíknou plesové šaty, tak jste na omylu, protože pokud máte na prdelce vytetovaný nějaký obrázek, budou ho vidět všichni.
Když jsem si před operací navlékla kompresní punčochy s překvapivými krajzlíky (trošku jako do šantánu), nedivte se, že se mi chtělo tančit kankán.
Vztek cloumal nejen mnou, ale hlavně těmi, kdo tomu opravdu rozumí. Ale s úředníkem nehneš. To je jak s párem volů, taky nemáš šanci.
Prezidentské volby a válka na Ukrajině odhalily to, o čem se doposud příliš nemluvilo: Českou dezinformační scénu táhnou senioři. Důchodci sjíždějí proruské a babišovské weby a dezinformace i sami tvoří a rozesílají je řetězovými e-mail
Docela dost lidí drží tzv. suchý únor – alkoholický půst. Já naopak v únoru piju záměrně co nejvíc.