Slova jako migrant, uprchlík či utečenec před malým časem zhmotňovala představu o mladém muži z Afriky, který se chce dostat do bohatého Německa, aby mohl čerpat sociální dávky.
V noci ze soboty na neděli, vlastně už v neděli 15. května, byl zapsán do análů eurovizní písničkové soutěže další vítěz. Ukrajinská kapela Kalush Orchestra s písní „Stefanija“. Sotva se tato zpráva rozlétla po světě, objevily se hlasy naznačující, že Ukrajina vyhrála takříkajíc z protekce.
Sověti? Rusové? Či co byla vlastně zač Rudá armáda? A kdo její velitelé?
Vytýkám před závorku: V současné válce na východě Evropy stojím plně na straně Ukrajinců. Tzv. speciální vojenskou operaci, jak ji nazývá Moskva, považuji za čistokrevnou agresi Ruska vůči suverénnímu státu. Uvádím to proto, aby nedošlo k nedorozumění.
Jak příznačné! Na Středním východě opět došlo k události, která byla pro jedny důvodem k rozdávání cukrovinek, pro druhé k bezbřehému smutku. Zvrácenost onoho činu, vlastně jich bylo několik, umocnilo jeho datum.
Mediální obrazy vykreslují představy, často vzdálené od reality. Pokud se události sledují na povrchu a nejde se do hloubky, často na jejich konci čeká zklamání. A na něj někdo jiný čeká.
Říká se, že čím víc se lejno rozmazává, tím víc páchne. Platí to i smrduté propagandě Kremlu v současném názorovém konfliktu s Izraelem. Ten odstartoval ministr zahraničí Lavrov šokujícím prohlášením 1. května.
A pohled na ně je k popukání. Na rozdíl od komunisty Jakeše, si to ale asi moc neuvědomují. Podívejme se na pány Babiše a Zemana.
Je jedno, co která strana tvrdí, nebo ne. Je jedno, jestli čísla sedí, nebo jsou nadnesená. Faktem je, že Rusové jsou na Ukrajině a není tomu opačně. A to nevyvrátí ani Sputnik s Aeronetem, Paroubkem a Klausem dohromady.
V každé válce jsou pošlapány téměř všechny lidské hodnoty, na které je člověk v dobách mírových tak hrdý. Spisovatel Tolkien o tom věděl své. K jeho příběhu o Společenství prstenu ho inspirovaly bojiště první světové války.