Další kravinky – měkoň a jemu podobní

Měkoň: Už mně koně vyvádějí
Měkous: Kdybych mu neutek’, byl by mě kous,
to všechno asi známe. Přidávám do sbírky další:
Z těch starších je to masedlák. On prý někam šel. Antonín Dvořák o něm dokonce napsal operu.

Pokračovat ve čtení „Další kravinky – měkoň a jemu podobní“

108 skrývaček – řešení

Vy ti, kteří chcete nadále luštit, přemýšlet a vyhrát (jak jsem psal, vítěz mi může poslat chutnou flašku), od konce tohoto odstavce nečtěte. Maximálně pro vás přidám jednu skrývačku navíc – jde o malou vesnici asi 20 km na sever od Rokycan, kam jsem jezdil jako prcek až pubertán k pratetě a kam se ráno pojedu potkat s rodinou; asi 3 km dál je větší vesnice Liblín, kde sloužily řádové sestřičky v ÚSP a já tam ve svých 18 o jarních prázdninách chodil cvičit na varhany. Nevím, jestli tu vesničku najdete na mapě, ale okolo jsou (na jih) Radnice a (na sever) Kozojedy; zde je ta skrývačka:
Franta chrochtá každý den. Potřebuje si lyže věšet na nos? Pokračovat ve čtení „108 skrývaček – řešení“

108 skrývaček – města a obce v České republice

Skrývačka je něco, čím můžeme oddálit předčasnou senilitu. Když je všechny vyluštíte, možná si prodloužíte život o pár minut. Najdete města/obce v ČR? (pomůcka: někdy je ch dvěma písmeny C-H) Vítěz (kdo vyluští všechno) mi může poslat flašku něčeho dobrého. 😉 Mnohé jsou snadné, ale některé jsou záludné; a jak pro koho. Pokračovat ve čtení „108 skrývaček – města a obce v České republice“

Limerick o vilné Vilmě

Odmalička mám ten problém se čtením, že něco vidím, ale přečtu to jinak (přitom nejsem dyslektik, snad mám jen bujnou fantasii i fugu).

Před pár dny mi šly přes kasu „třešně volné“ a já je četl jako vilné. Tak vznikl limerick:

Vilná Vilma z Vilniusu
měla proříznutou „pussu“.
Všelijak se předváděla
a přespříliš dováděla,
až ji bouch’ žárlivý manžel z Vilniusu.

Ementál

Mnozí známe lidovou písničku Žežuličko, kde jsi byla. Když jsem před lety jezdil (19 let po sobě) s našimi kostelními mláďátky (tábory pro mladší děti původně 7–13, později 5–11) jako vedoucí,  vymyslel jsem si (krom mnoha osobních) i nejednu univerzální přezdívku, oslovení; zde je to houbičko. Užívám ji občas dodnes i mimo tábory: Houbičko, kde jsi byla, žes’ dlouho nekukala? A tak se mi to namísto žežuličky spojilo s holubičkou. Pokračovat ve čtení „Ementál“