Vylízaná poesie
Dneska v práci se jedna zákaznice ptala své drobotiny: „Chceš lízátko, Lízo?“ A tak jsem za kasou začal tvořit vylízanou poesii; sice byl fofr, ale když někdo platí kartou, mám čas napsat dvě tři slova na papír. Snad z toho jednou bude sbírka. 😉
Úplně první vylízanou básničku jsem napsal před lety svému tehdy malému kmotřenci, an byl na horách:
Vyčetl jsem z knih, / že lyže lížou sníh.
Byl to text na čtyři strany / a byl absolutně vylízaný.
***
Na holčičku Lízu jsem dneska reagoval takto:
Líza lízá lízátko, / vylízá ho zakrátko.
Krom dalšího tato panna / je totálně vylízaná;
vylízaná nahoře i dole…
No ty vole!
***
Pak mě napadla tato pražská o Kubánském náměstí (dříve Náměstí kubánské revoluce):
Na Kubánském náměstí
dávaly si do tlamy
při souboji na pěsti
dvě lamy
alpaky
ze Starý Paky.
Starý pako mladým pakem
zametalo pod oblakem
prachu jako se smetákem
a tak došlo k neštěstí
na Kubánském náměstí.
Ne v každé básni se něco líže,
ale jistě víš, že
pokud jde o vylízanost,
měly jí ta paka zadost.
Lamy alpaky jsem viděl asi před rokem v obci Jelení (Krušné hory) v penzionu Mezi jeleny s kamarádem přezdívaným Jelen (společný dárek k jeho narozeninám); do té doby jsem znal alpaku pouze jako slitinu mědi a niklu.
Mám dva básnické když už ne vzory, tak převelmi inspirativní oblíbené autory. Tím prvním je Vítězslav Nezval (někdy mám pocit, že čtu prózu, která se shodou okolností rýmuje, má rytmus, ale věty nekončí na konci řádku). Tím druhým je Egon Bondy – úžasně porušuje pravidla rytmu.
Ke škodě si oba zadali s režimem, ale to nijak neumenšuje jejich genialitu.
***
A pak jsem zabrousil na lidovou notu s přetextováním známých lidových písniček. Lidová tvorba byla prý dříve rozverná, ale dochovala se nám v umravněné podobě vinou sběratelů jako Sušil. Vracím se tedy k rozverné tradici; škoda, že tu nejlepší už někdo napsal – na dechovkovou 4 páry bílejch koní verzi 4 myšky v jedný díře…
Běží liška k Táboru, / nese pytel zázvoru.
Ježek za ní kvapí, že / fifinku jí vylíže.
Běží liška od Volar, / ježek na ni zavolal:
„Počkej, liško, chvilinku, / vylížu ti fifinku.“
Běžíc liška k Táboru / došla k tomu názoru,
že když ježek pospíchá, / ať ji radši vopíchá.
—
Šly panenky silnicí, silnicí, silnicí,
lízaly si zadnici / v obci Řitka.
Potkali je myslivci, myslivci, myslivci
mocně zuby cenící / ptajíce se:
„Kam, panenky, kam jdete,kam jdete, kam jdete,
že se takto lížete / v obci Řitka?“
Ta maličká, co je má, co je má, co je má,
řekla slova dojemná / v obci Řitka:
„My se takto myjeme, myjeme, myjeme,
neb nám nejde vodojem / v obci Řitka.
***
Tak snad z toho jednou bude sbírka. 😉
