Další kravinky – měkoň a jemu podobní

Měkoň: Už mně koně vyvádějí
Měkous: Kdybych mu neutek’, byl by mě kous,
to všechno asi známe. Přidávám do sbírky další:
Z těch starších je to masedlák. On prý někam šel. Antonín Dvořák o něm dokonce napsal operu.

Pokračovat ve čtení „Další kravinky – měkoň a jemu podobní“

Limerick o vilné Vilmě

Odmalička mám ten problém se čtením, že něco vidím, ale přečtu to jinak (přitom nejsem dyslektik, snad mám jen bujnou fantasii i fugu).

Před pár dny mi šly přes kasu „třešně volné“ a já je četl jako vilné. Tak vznikl limerick:

Vilná Vilma z Vilniusu
měla proříznutou „pussu“.
Všelijak se předváděla
a přespříliš dováděla,
až ji bouch’ žárlivý manžel z Vilniusu.

Ementál

Mnozí známe lidovou písničku Žežuličko, kde jsi byla. Když jsem před lety jezdil (19 let po sobě) s našimi kostelními mláďátky (tábory pro mladší děti původně 7–13, později 5–11) jako vedoucí,  vymyslel jsem si (krom mnoha osobních) i nejednu univerzální přezdívku, oslovení; zde je to houbičko. Užívám ji občas dodnes i mimo tábory: Houbičko, kde jsi byla, žes’ dlouho nekukala? A tak se mi to namísto žežuličky spojilo s holubičkou. Pokračovat ve čtení „Ementál“