Občas se každý trápí a nechce, aby jeho okolí znalo podrobnosti. Než druhý začne zjišťovat příčinu jeho utrpení, měl by si říci, zda je chce znát proto, aby mu pomohl nebo kvůli tomu, že je zvědavý.
Sdílený virtuální prostor
Občas se každý trápí a nechce, aby jeho okolí znalo podrobnosti. Než druhý začne zjišťovat příčinu jeho utrpení, měl by si říci, zda je chce znát proto, aby mu pomohl nebo kvůli tomu, že je zvědavý.
Hlína voní. Nejvíc ta, již někdo poprvé rozhrnul, zhutnělá a utemovaná po tisíciletí a náhle zkypřená a prostoupená vzduchem. Voní po minerálech, humusu, vodě – jistě, i voda voní, a voda vsáklá do země obzvlášť –, voní po kořenech a dřevu, voní jako podhoubí a mech, jako zplesnivělý sáček čaje…
Je skvělé, když se překvapivě objeví člověk, který chce s nadšením pomáhat druhému v nouzi. Zvláště, když bez ohledu na následky, dá k dispozici svůj nejlepší majetek.
Nečum, člověče, černě, nic není beznadějné, usměj se raději! – Zas kvetou jabloně, čas voní nadějí!
Jmenuji se Vilma. Za pár měsíců mi bude padesát let. Asi před půl rokem, ke mně s neodbytnou razancí začaly přicházet mé vlastní vzpomínky, o kterých jsem si myslela, že jsou dávno pohřbeny v mých útrobách. Avšak k tomu, aby bylo něco uzdraveno a pochopeno je zřejmě potřeba opětovný průchod…
Žádní jiní tvorové na světě nedokáží mezi sebou spolupracovat jako lidé, když se jeden z nich ocitne ve zlé situaci.
Svým nejbližším říkáme tak málo hezkých slov. Abychom k tomuto poznání došli potřebujeme buď čas nebo náhlou událost. Třeba smrt.
Všichni ve svých životech potřebují nějakou, byť nepatrnou, jistotu. Pevný bod pro vnitřní pohodu. Když ho člověk nemá, třeba se najde někdo, kdo mu ho poskytne.
Pokaždé nenalezne muž odvahu k tomu, aby si vyřešil svoje problémy. Třeba, když chce utéci před ženou. Občas se však najde někdo jiný.
Je málo věcí, které člověka tak nějak naplní až po vrchol. Před lety jsme s Honzou Siebrem nastudovali hru Návštěvy u pana Greena. Dne 25.3.2024 jsme si dali repete s další hrou. Takže exklusivně pár poznámek a fotografií.