Sdílený virtuální prostor
Jestli je pravda, že devadesátky byly jedinečnou šancí, jak rychle zbohatnout, která se opakuje jednou za dvě století, tak jsem se měl narodit alespoň o pět let dříve. 17. listopadu osmdesátého devátého jsem teprve dokončoval první semestr právnické fakulty. Studentské stávky jsem se zúčastnil jen jako jeden z bezejmenného davu,…
Každým svým slovem nebo činem, byť zdánlivě bezvýznamným, ovlivňujeme životy ostatních, které známe nebo potkáme.
„Tak tady je mé lesní království,“ řekl a vylovil z hluboké kapsy kalhot svazek klíčů. Stará chatová osada nepůsobila ani trochu víkendovým dojmem. Architektonicky naprosto nesourodý celek připomínal dávno opuštěné mayské město. Bizarní tvary chat v podobě muchomůrek a románských rotund střídaly uniformní obdélníky se zasklenými verandičkami skrytými ve studeném…
Čekal tři roky, než se rozhodl pro svou první ostrou akci se vším všudy. O profilu své oběti měl naprosto přesnou představu. Tentokrát to rozhodně nebude unavená nepříliš pěkná čtyřicátnice, ale nádherné právě se rozvíjející poupátko neobyčejné krásy dychtivě si užívající svého mládí. Pečlivě vybraná oběť musela splňovat nejen všechny…
Na místo srazu jsem dorazil jako poslední. Pracovnice místní pobočky cestovní kanceláře se zjevným ulehčením si ve svém seznamu odškrtla moje jméno. Pak se obrátila k ostatním rekreantům postávajících v malých skupinkách po celé délce nástupního ostrůvku.„Ještě jednou se zeptám, máte všichni cestovní doklady? Krém na opalování? A dobrou náladu?“Vzpomenul…
Něco podobného už zažil před dvěma roky, jen tentokrát místo nemocničního pachu cítil jemnou vůni drahého tabáku. Seděl na samém kraji rozložitého křesla jako nějaký rozklepaný maturant, který si vylosoval otázku, na kterou se už nestihl připravit.„Jsem ochoten přistoupit na zvýšení uživatelského poplatku,“ snažil se potlačit vibrato v hlase, ale…
Pokoje nevzhledného ubytovacího hostince po většinu roku zely prázdnotou. I šetřílky, kterým šlo jen o přespání za co nejméně peněz, odrazoval silný hluk z pivnice v přízemí, kam si zvykli chodit dělníci z blízké šroubárny a sem tam pár místních z nejbližšího okolí. Přesně něco takového jsme však hledali. Rachot…
Těžké to mají satirici v čase předvolebním. Ať vymyslí sebevětši absurditu či satirickou nadsázku, tak ji politikáři, agitátoři a propagandisté zhusta svedou hravě překonat. Přesto si z toho stále ještě snažím dělat srandu. A zda či nakolik se mně to vede, posuďte sami!
Všiml si ji až na parkovišti rekreačních autobusů před letištní budovou. Vypadala i po patnácti letech, kdy ji naposled viděl, stále velmi dobře. Těch pár kilo navíc se ji usadilo přesně tam, kde se to chlapům líbí. Nebyla však sama. Stál vedle ní vysoký velmi elegantní muž s lehce prošedivělými…
Počkal na ni před soudní budovou. Zdržela se ještě krátkým rozhovorem se svým advokátem.„Vezmu tě autem,“ nabídl se a pootevřel dvířka. Chvilku váhala, ale nakonec lehce pokrčila rameny a přisedla.„Domů?“ řekl s mírnou ironií. Neznatelně se pousmála, ale neřekla nic. Zařadil rychlost.„Doufám, že se teď na nás nedívá paní soudkyně.…