Sníh taje ve snech a já, poslouchám za zdí dva šeptající hlasy, které se k sobě tulí ve dvou svetrech, aby nevychladly. Dělají si společné léto v mrazu, jako dešťové kapky při parném, bouřkovém srazu, kdy voda cáká do všech stran, úsměvy na tvářích šťastně mluví a letní večer požehnán,…
V tu chvíli se pro ni zastavil čas. A co její srdce? Srdce na chvíli přestalo bít. Jakoby přemýšlelo, jestli to má vůbec ještě smysl donekonečna přesvědčovat všechny kolem o svých motivacích a citech. Stála u okna, dívala se ven do tmy, pozorujíc malá světýlka bytů od naproti. V každém…
Venku nesměle svítá a kolem pouličních lamp radostně poletuje sníh. Bílý a osvěžující. V ulicích pomalu začíná běžný život. Lidé pospíchají , jako obvykle a někteří si toho možná ani nevšimli. Z nebe nám posílají další závěje čistoty. Tak potřebné v každé době.
Pomalu svítá a já cítím stále Tvůj dech na mých rtech. Svítá a já slyším mlaskat Tvé polibky na zádech.
Probudilo se to ve mě, bylo to náhlé a znělo to táhle, jemně a hluboce, sladkobolně až křehce, jako když vidíš kráčet ve slunci bílého hřebce.
Spím ve Tvé růžové košili, ať cítím Tě aspoň na chvíli. Na fotce zírám do Tvých očí, u toho přemýšlím, co dělat mám, ať duše neotročí.
HLÍNA Pár akrů nevoňavý hlíny Jsem jen kus nezoraný země Roste tu plevel – pýr a blíny Najdi to – co se skrývá ve mně Zorej mě zpředu dozadu Vypěstuj ve mně zahradu Udělej mě klidně sadem Jen mě nenech ležet ladem SRDCE Z LEDU Chtěl bych…