Sdílený virtuální prostor
Egyptské přístavní město Al-Qusair nebo také El Quseir je jedním z míst výletů pro turisty, kteří tráví dovolenou v okolí letoviska Marsa Alam. Svá nejlepší léta má Al-Qusair za sebou, ale co by člověk neudělal pro to, aby se nenudil na lehátku u hotelu, že?
Každý poutník, ať jde odkudkoliv na Camino, ve finále dojde na jedno místo. Jmenuje se Plaza di Obrador. Velké náměstí před katedrálou. A tam zůstane stát, sedět či ležet. Protože se právě stal tím správným „peregrino“ di Santiago.
Známe to všichni, co řídíme. Občas nás mine auto s atypickou SPZ. Zpravidla jde o kombinaci písmen a číslic a můj osobní pocit, že bych se s tímto autem či řidičem nerad dostal do jakéhokoliv kontaktu.
Jedním z míst, kde přenocuje rád každý poutník na tzv. Severní cestě do Santiaga de Compostela, je klášter Sobrado dos Monxes. Nabízím několik fotografií a pár informací.
Napsal jsem zde blog o tom, jak je pozdě, dle mě zbytečně, souzen bývalý komunistický pohlavár Vratislav Vajnar za smrtelné zločiny na naší tehdejší hranici. Koncem 80. let se individuální cestování už trochu uvolnilo. Stačilo si vyběhat výjezdní doložku se vším, co k tomu patřilo (trestní rejstřík, souhlas zaměstnavatele, stranické…
Je to návykové. Asi jako opium nebo absinth. Okusíte jednou, podruhé a pak se už toho nemůžete zbavit. Sedíte doma a vymýšlíte, že přece existují ještě další varianty Camina. Takže tentokráte severní cesta, Camino norte.
Zaletieť si na pár dní do španielskeho mesta Santander som sa rozhodla impulzívne, a bol to veru skvelý nápad. Marcové (březnové) počasie divokému pobrežiu Biskajského zálivu vyslovene svedčalo, turistov bolo pomenej a ceny ubytovania a prenájmu auta boli mimoriadne priaznivé.
A nemusí jít zrovna o to, že jste vyhráli jackpot ve sportce nebo že v klíčových volbách zvítězil váš oblíbený kandidát. Stačí něco, co na první pohled sice vypadá jako maličkost, ale co je ve skutečnosti pro někoho nesmírně důležité.
Kdybych tuto stížnost podal oficiálním způsobem, nebylo by to co platné, dočkal bych se leda tak výsměchu. Proto volím cestu zveřejnění na blogu, i když vím, že nepovede k nápravě neúnosné situace, ale aspoň se o tom lidé dozvědí.
Strach z cizího překvapuje, než se ukáže, že o cizího nejde…Hororová povídka doplněná o snímky z Islandu od slovenské fotografky v túlavých topánkách.