Tváře Santiaga

Každý poutník, ať jde odkudkoliv na Camino, ve finále dojde na jedno místo. Jmenuje se Plaza di Obrador. Velké náměstí před katedrálou. A tam zůstane stát, sedět či ležet. Protože se právě stal tím správným „peregrino“ di Santiago.

Znám to, Už celkem 4x jsem na to místo došel a pokaždé je to cosi, co se nedá popsat, asi jako modrá barva. Pomalu projdu okolo posledního rohu a přede mnou se objeví plocha, na které je v každou denní dobu hodně lidí. Někteří stojí bez hnutí a hlavu mají zakloněnou směrem k soše apoštola Jakuba, který již mnoho stovek let postává strnule mezi dvěma věžemi katedrály. Někteří usednou přímo na plochu, někteří si lehnou. Jiní volí oporu zad u loubí naproti katedrály a jen odpočívají, protože vědí, že si splnili svůj cíl. A všichni tak nějak si prodlužují slastnou chvíli, asi jako ten malý doušek vína ze starého sudu, který v sobě nese poselství dávných prací při sázení malých výhonků, jejích stříhání a další péče, poté první a další sklizně a poté přeměnu plodů na víno. Ta chvíle trvá různě dlouho, ale je u každého nejspíš zcela jiná a nepopsatelná.

A také se někteří zdraví, Třeba úplně neznámí se na sebe usmějí a podají si ruce. Protože vědí. Nebo se obejmou, tím úžasným lidským gestem, kdy je v tu chvíli úplně jedno, jestli jste generální ředitel nějaké korporace nebo uklízečka. Všichni jsou v tu chvíli originální lidské bytosti, které mají za sebou pouť. S jejími strastmi, bolestmi nohou, žízní či hladem, ale také zážitky se setkání s lidmi z celého světa, večerní povídání o všem možném, poslouchání příběhů, kde každý je originál a mnohdy námět aspoň na povídku.

Tak se pojďte kouknout. Fotky dávám bez komentářů.

Buen camino, amigos

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články