Jde o jednu ze světových záhad, kterou se za dobu existence lidstva nepodařilo rozluštit. Nepomáhá ani studený vzduch, který vane z ledničky na mužovu hlavu.
Tuto vynikající knihu Jak to začalo by si měl přečíst každý, kdo chce pochopit proč lidé utíkali z bývalého SSSR a opouštějí i současné Rusko. Není to totiž vůbec dobré místo k životu a mnohaletá vězení hrozí i za sebemenší přestupky.
Měl jsem dojem, že všechno bude jinak a špatně. Ale zjevně nastává obrat. Jak tvrdím od začátku, bude veselo. Uznejte sami.
Patřili k hlavním obětem II. světové války. Prošli neskutečným peklem a paradoxně to přitom byli vojáci vítězné strany. Jednalo se o válečné zajatce Rudé armády, se kterými zacházeli brutálně jak nepřátelé – Němci, tak i vlastní – Sověti.
Dění v naší kotlině na nějakou dobu zastínily symptomy imperiálních výbojů USA v oblasti Grónska, i když i pan Andrej přispěl k všeobecnému veselí jeho hledáním na předraženém glóbu.
Mnozí lidé se dožadují práv, ale nechtějí mít žádné povinnosti. Nelze si však pouze něco nárokovat bez zodpovědnosti a proto i právo volit by mělo nějak propojeno s osobní odpovědností.
Dneska vás budu trochu zlobit, provokovat nemístným tématem a nevhodným výrazivem. Pokud jste upjatí, tak tenhle pokleslý článek radši přeskočte a najděte si třeba něco politického.
Naše vláda národní imunity nám sdělila, že Ukrajině ležáky L-159 nejen že nedaruje, ani neprodá. Budou tak dále reznout v hangárech, případně se občas cvičně proletí.
Jména stran jsou stejně nesmyslná jako jejich činnost.
Antonín Zápotocký neblahé paměti kdysi pohrdlivě prohlásil, že železničáře může dělat každý a výsledky se brzy dostavily. Špatná personální politika a uvolnění kázně v železniční dopravě způsobily prudký nárůst drážních nehod.