Je skvělé, když se překvapivě objeví člověk, který chce s nadšením pomáhat druhému v nouzi. Zvláště, když bez ohledu na následky, dá k dispozici svůj nejlepší majetek.
Pánové, už jste někdy něco podobného slyšeli? Pokud ano, jak jste se cítili? Určitě to není nic, co byste vyhledávali. A co teprve, když to o vás řekne nebo napíše žena? Tahle „velikost“, nebo možná spíše „malost“, je téma, které trápí hlavně dospívající kluky. Zvláště, pokud je pro ně sexualita téma,…
Tuto možnost připustil historik profesor Jan Rychlík v knize Historie, Mýty, Jízdní řády. kterou napsal s publicistou Vladimírem Kučerou. A to z toho důvodu, že většina Slováků tenkrát po radikální změně moc netoužila.
Nečum, člověče, černě, nic není beznadějné, usměj se raději! – Zas kvetou jabloně, čas voní nadějí!
Jmenuji se Vilma. Za pár měsíců mi bude padesát let. Asi před půl rokem, ke mně s neodbytnou razancí začaly přicházet mé vlastní vzpomínky, o kterých jsem si myslela, že jsou dávno pohřbeny v mých útrobách. Avšak k tomu, aby bylo něco uzdraveno a pochopeno je zřejmě potřeba opětovný průchod…
Tak jsme se jako děti vyjadřovali o někom, komu jsme chtěli naznačit, že jeho úvahy jsou, mírně řečeno, naprosto mimo mísu. Platí to i dnes ve světě vrcholové politiky.
Dnes se v různých poslaneckých a vládních kruzích jednalo o dvou docela zajímavých věcech. A ještě zajímavější jsou postoje některých našich zákonodárců a ministrů.
Malenovice jsou jednou ze vstupních bran k Lysé hoře. Tisíce pěších turistů, běžkařů a horských cyklistů projíždí či prochází touto obcí při svých výpravách k nejvyššímu vrcholu Moravskoslezských Beskyd. Málokdo si tuto obec prohlédne a téměř nikdo nemá potřebu seznámit se s místními zajímavosti.
Bezdůvodný útok musí být sám o sobě děsivý pro každého. Tím spíše, jedná-li se o starší osamělou ženu.
Měli jsme tenkrát válčit či bylo správné ustoupit? Zastánci odporu argumentují zachováním si páteře, odpůrci nemožnosti účinné obrany. Je ovšem možné, že naše kapitulace zabránila ve svržení Hitlera.