Sedím v hotelovej kaviarni pri kávičke a do tabletu lapám myšlienky a dojmy z posledných dní. Okrem mňa a barmana tu niet nikoho. Pacienti sa rozutekali po procedúrach alebo sa túlajú po vonku, zhlboka dýchajú svieži tatranský vzduch a obdivujú zasnežené končiare.
Básník a překladatel Jan Zábrana použil kdysi tyto dva termíny k odlišení dvou naprosto odlišných entit. Myslím, že i dnes je toto dělení navýsost aktuální a potřebné.
„Lejno kárá za puch tvarůžky.“ (Isaac Maria Rosenbaum-Rakovnický)
Spisovatel to má těžké. A dobrý spisovatel ještě těžší. Protože když napíše dobrou knihu, čtenář samozřejmě čeká, že jeho další bude neméně dobrá, ne-li lepší.
Ruští vojenští agenti u nás spáchali teroristický čin se škodou 1 miliarda a dvěma mrtvými. Tajné služby o tom předložily materiály našim nejvyšším ústavním činitelům a ti o nich neměli nejmenší pochyby a jednali.
Že prezident Zeman páchá velezradu kolaborací s nepřátelskou zemí, to je dnes už evidentní. Ostatně, činí tak veřejně.
Tak trochu nás možná v uplynulých dnech mrzelo, proč se nás proti Rusáků spojenci nezastali nějak výrazněji?
Bývá to zvykem. Muž, zejména ten starší a zkušenější, ví, jak se chovat k ženě.
Ženu statečnou kdo nalezne?, ptá se autor biblické knihy Přísloví v její 31. kapitole. V neděli 25. dubna jsme ji viděli na obrazovce stanic televize Prima. Terezie Tománková statečně čelila neomaleným atakům prezidenta.
Kdo zná mé politické postoje týkajícího se konfliktu ve Svaté zemi, sotva mě bude podezírat z toho, že jsem přehnaně proarabský. Nejsem ale ani slepý proizraelský fanatik, jak si mnozí myslí. Zejména lidé posedlí chorobnou nenávistí vůči mé osobě. (Blogosféra je výjimka potvrzující pravidlo.)