Víno? Vypadá to na hezký večer. Těším se. Jen jedna sklenička? To vypadá opět na rozkoš beze mne. Sakra! Zase ostrouhám …
Bylo teprve dvanáctého. Dorazily další vozy s kuřaty. Vesničané začínali reptat, že nestíhají chovat nové opeřence. Automaticky bral jedno kuře po druhém a silou jim lámal vaz. Ona (on) byla tak při chuti. Už aby byl zítřek.
Můj osobní příběh o jednom gentlemanovi. Dnes otevřu svůj život veřejnosti a něco vám o sobě prozradím. Pozor bude to delikátní!
Těším se jako děti na pouti, až mi odlepí nohy a něžně mi je pohladí a jeho rty se dotknou každé zvlášť. Až ochutná moje slabiny a moje tělo se vnoří do toho jeho.
Kytara není špatná. Mám ráda její zvuk. A klavír, takový klavír!!! Ale znám ještě něco lepšího. Nejlepšího na světě. Hádej, co mi vždy vyrazí dech? Co zastaví moji uspěchanou povahu? Co bodne u srdce a nutí mne milovat?
Stále čeká. Svítí tam v dálce a čeká na něj. Na svého hvězdáře. Možná se jednou opět potkají. Možná, že jejich setkání bude tentokrát dokonalé. Jednou…
Přes slzy nevidím. Jen cítím tu horkou tekutinu, jak mi ohřívá ruce. Tahám vší silou a piliny lítají. Větve se ke mně sklání a dlaně na jejich koncích se mne snaží obejmout.
Jasně tohle maso už nepotřebuje žádné koření. Je skvělé samo o sobě. Nikdy už nepojíš nic lepšího. Jsem totiž nejlepší kuchařka na světě.
To horko bylo letos nesnesitelné. Někdy, když se dovážila, se v létě svlékla do naha a opalovala na terase. Bylo to vzrušující, co když ji někdo zahlédne? Její opatrovník byl vždy na blízku.
„Čekám tě.“ „Přijď, prosím.“ „Nenech mne prosit.“ „Potřebuji tě.“ „Miluji tě.“ „Chci tě.“ „Toužím po tobě.“ Další a další zprávy v její schránce. Malé papírky, opálené ohněm, jak romantické. Začala uvažovat, že přijde.