V posledním blogu na Idnesu jsem sdílela osud Zamana, chlapce, který s rodiči uvízl na polsko-běloruské hranici. Nyní sdílím reakce „milých“ diskutujících na blogu Idnes.
Ráda se hádám (hlavně na internetu) Ráda se hádám představuje typologii internetových diskutérů. S nadsázkou popisuje fenomény jako anti-Babišovec či radilka.
“Chlapi přemýšlí svým přirozením!” spadá do série “Jak nejrychleji zprudit muže.” Aneb seznam nejhorších keců, plků, kydů, co si muž může ve společnosti vyslechnout.”
“Zas máš krámy, co?” spadá do série “Jak nejrychleji zprudit ženu”. Aneb seznam nejhorších keců, plků, kydů, co jsem si vyslechla.
“Hlavně nepiš mama blogísek.”, říkali mi. “Jasně, to se takové cynické můře jako já nemůže stát.” odpovídala jsem suverénně. Pointu už asi pravidelný čtenář tuší; nepíšu radši vůbec.
Milí čtenáři, chci se s vámi podělit o střetnutí s knihou skoro dokonalou! Cesta do blikajícího pekla je autobiografická próza o gamblerství mladé matky. Čtivě a dramaticky pojedná o pádu na dno. Pokud chcete podpořit český román, tak můžete na stránce bit.ly/KupCestuDoPekla.
Jo, možná jste už ode mě někdy něco podobného četli. O mateřství i o nezadaném příteli. Já už ani nevím, na rodičáku se vše přetavilo do lepkavého balastu lehké demence, že si fakt ztěžka vybavím, co bylo před měsícem.
Úchyl v sauně Nikam nechodím. Známá záležitost. Dvě děti do dostupných dálek dostat? Nedostanu! Se saunou si sto strážců sichruji sto sedm sobot. Níže normálně napíšu nenormální. Nyní už v češtině, jo? Dvě malé děti málokdy někam udám obě současně, hlídání si domlouvám dopředu fakt skoro sto sobot.…
Lze zjednodušeně říct, že pakliže vedu nudný život, tak napíšu nudný blog? Nelze! Pche, s něčím takovým se nehodlám smířit. Já přece zachytím i tu nejbanálnější věc s noblesní nadsázkou na zakázku!
K příležitosti dotisku mé knihy „Ženy z Bohnic“ zveřejňuji poprvé a jedinečně zde na Blogosféře úryvek o Záchodové lejdy. Připojen jen můj naříkavý dodatek o pirátské distribuci Žen z Bohnic.