K příležitosti dotisku mé knihy „Ženy z Bohnic“ zveřejňuji poprvé a jedinečně zde na Blogosféře úryvek o Záchodové lejdy. Připojen jen můj naříkavý dodatek o pirátské distribuci Žen z Bohnic.
Lockdown neřest otužování V lockdownu neřesti bují, proto se nám ta Edna vesele topí. Aneb pár poznámek k mé současné otužovací vášni.
Víte, my jsme takoví věční lůzři, cyničtí negativisté, že být alespoň v něčem pozitivní, i když je to covid test, v nás vyvolalo skoro euforii.
Příhody z článku “Co oči vidí, srdce bolí” spadají do série mých ne zcela chvályhodných skutků, ukazují mě jako netaktní, hašteřivou ženskou, jejíž domácnost a život je na pokraji chaosu.
Co na tom, že na mou knihu Ženy z Bohnic napsali recenzi na Idnesu, Novinkách, že se k ní vyjádřil i skvělý neurolog. Jako ambiciózní autorce mi to nestačí, je to žalostně málo! A přestože jsem pár stranám rozeslala i vlezlý dopis, že teda jako očekávám, že periodikum jejich formátu…
O té-jejíž-jméno-vyslovujeme-zas-a-zas bylo napsáno jistě mnoho moudrého čtiva. Já vám neřeknu, kolik nás do měsíce zhebne na onu diagnózu, ale můžu vám něžně do ouška zašeptat své postřehy, na mě netypicky pozitivní příklady, jak nás “ta paní” obohacuje.
Jak víme tak křehkou stabilitu vztahu může narušit kdejaká blbina… A co teprve ona zásadní věta: “Miláčku, odteď vaříme zdravě”. A pak padne ještě další bomba: “A omezíš maso, jo?!”
Loudilové, úchylové a ti další na sociálních sítích Poslední týdny jsem byla více přilepená na sociálních sítích, konkrétně na Facebooku. Kvůli propagaci své knihy jsem si bez přemýšlení automaticky odklikávala veškeré žádosti o přátelství, protože co kdyby se jednalo o potencionálního vášnivého čtenáře. A vášeň by asi i byla, ale…
Řeknu Vám “tajemství”: jsem až trapně poddajná, poslušná domácí puťka. Muž vymyslí vždy nějakou absolutní blbost a já tu blbost v 99 procentech případů odkývnu, příjmu za svou.
Ze série “nerušit, snažím se během 30 dnů vybrat peníze na vydání knihy”.