Možná za to mohlo jaro, které koketně začalo pomrkávat do mých špinavých oken. Slibuji sama sobě, že už s tím dnes určitě něco udělám. Má nepřekonatelná lenost nade mnou zatím každý den zvítězila. Nu co co, třeba je to jarní únava. Ale jdi ty kecko, jaro ještě pořádně nezačalo, tak…
Krajina zjihla mým pohledem, pod listím hřeje mě láska. Smutky se ukryly pod ledem, kde jejich tíhou i kámen praská.
Stalo se to dneska ráno. Kráčela jsem do práce a pomalu se probírala k životu. Všude kolem byla ještě tma. Když jsem procházela uličkou mezi domy, kousek od popelnic, uprostřed hustého keře, uslyšela jsem náhle hlas, zřejmě volající na mě.
Sníh taje ve snech a já, poslouchám za zdí dva šeptající hlasy, které se k sobě tulí ve dvou svetrech, aby nevychladly. Dělají si společné léto v mrazu, jako dešťové kapky při parném, bouřkovém srazu, kdy voda cáká do všech stran, úsměvy na tvářích šťastně mluví a letní večer požehnán,…
DNES NĚCO Z ARCHÍVU. ZIMA, ROK 2016 Stály jsme uprostřed kostela vnímaly tu nádhernou záři zlata všude kolem. Slunce venku nesvítilo, ale i tak jsme měly pocit, jakoby bylo všudy přítomno. Varhany hrály krásné liturgické písně, kostel byl plný k prasknutí. Domluvily jsme se s mou přítelkyní, že zajdeme navštívit…
V tu chvíli se pro ni zastavil čas. A co její srdce? Srdce na chvíli přestalo bít. Jakoby přemýšlelo, jestli to má vůbec ještě smysl donekonečna přesvědčovat všechny kolem o svých motivacích a citech. Stála u okna, dívala se ven do tmy, pozorujíc malá světýlka bytů od naproti. V každém…
Venku nesměle svítá a kolem pouličních lamp radostně poletuje sníh. Bílý a osvěžující. V ulicích pomalu začíná běžný život. Lidé pospíchají , jako obvykle a někteří si toho možná ani nevšimli. Z nebe nám posílají další závěje čistoty. Tak potřebné v každé době.
Včera při vaření, se mi stala zvláštní věc. Krájela jsem si v poklidu zeleninu, na vymyšlený pokrm. Cibule, brokolice a cuketa. Bylo to moc zelené. Přihodila jsem trochu kukuřice a pár mrkví na kolečka.
Pořád se jim na mě něco nelíbilo. Vlastně asi už od narození. Já jsem ale optimistka, takže jsem to opět vyřešila po svém.
Pomalu svítá a já cítím stále Tvůj dech na mých rtech. Svítá a já slyším mlaskat Tvé polibky na zádech.