Sdílený virtuální prostor
A opět bylo ráno. Oči otevřené, mysl probuzená, chyběla jen káva. Zprvu to vypadalo na obvyklý pomalý a trochu líný ranní rozjezd. Avšak jen do chvíle, než jsem uviděla za závěsem oranžovou kuličku. Můj tmavě modrý závěs není úplně zatemňující. Trochu světla i obrazů prosvítá. Jeho jemná struktura dělá takové…
Stalo se to asi před týdnem. Myslela jsem, že to ve mně nezůstane. Naopak. Tlačí se to ven každým dnem více a více. Seděla jsem v nadměrně přeplněném autobusu, všude hluk, pubertální smích a sprosté nadávky, které se zřejmě stávají běžným způsobem komunikace dospívající mládeže. Zřejmě tomu tak bylo vždy.…
Je nedělní ráno, všichni ještě spí, jen venku cvrlikají ptáci a občas zaštěká pes. Auta dnes neslyším. Je neděle a město ještě pospává. Sedla jsem si před monitor a usrkávám černý čaj s citronem. Nedočkavě vyhlížím myšlenky, které ke mně dnes přijdou, abych je mohla zaznamenat. Piju pomalu, abych je…
Čas od času se mi to stane. Zůstanu doma s nachlazením a dojde mi v plechovce káva. Jasně. Mohla bych si pro ni skočit do blízké večerky, ale tam mají jen ty nic moc druhy. Neříkám, že jsem nějaký znalec, ale prostě mi některé chutnají více a jiné méně. Ale…
Dnes trochu toho realismu v pár slovech Jsme jako dva zvadlé tulipány ve váze, čekající na živou vodu ve snaze, prodloužit své společné žití. Jsme jako dvě unavené komety, co vedle sebe slabě svítí. Jsme odděleni tvými NE a mým nekonečným čekáním na dotyk zlatých lásky nití. Jsme jak dvě…
Když jsem se probudila, byla ještě tma. Probouzím se velmi brzy. Jako bych nechtěla něco propásnout. možná je to tím, že mám lehké spaní a hned z rána se kolem mě prohání kočky. Ve tmě přichází myšlenky na všechno možné. Ne jenom temné, jak by se mohlo prvoplánově zdát. Moje…
Jak moc je možné ovlivnit vlastní osud a osudy našich dětí? Jak velkou moc máme změnit postoje a rozhodnutí, která jsou nám předhozena osudem k prožitku? Může nás zachránit někdo zvenčí, anebo jsme odkázáni jen sami na sebe?
Který názor je ten správný? Má vůbec pravda patent na rozum? A jak vlastně vypadá? Už jako malá holka jsem se asi hodně ptala a moc nad vším přemýšlela. Z toho vyplývá, že jsem byla taky bezmezně důvěřivá a naivní.
Probudilo ji tiché kapání deště na okno. Věděla, že dnešní den bude jen odpočívat a nic nemusí. Pokoušela se ještě usnout. Muž vedle ní spokojeně pochrupával, ponořený do svého světa. Rozhlížela se rozmazanýma očima po stěnách, oknech a stropě, jakoby měla právě tam najít pevný bod svého ukotvení. Pořád se…
Všude kolem byla ještě tma a ticho. Ranní klid, který miluju od té chvíle, co se mi narodily děti. Byly čtyři hodiny ráno. Opět mě probudil stažený žaludek. Vzpomínka na včerejší nepovedený večer, který se přidal do řady těch nevysvětlených situací, plných mlčení a divných pocitů. Nepřítomně plním lžičkou kávovar…