Jediné pochopitelné je, že někteří rodiče malých dětí potřebují jít do práce a že děti nemají adekvátní podmínky k distančnímu vzdělávání. Ostatní argumenty jsou nesmysly. Poslední měsíc školního roku se děti nic nenaučí a dětí si neužijí.
Sdílený virtuální prostor
Jediné pochopitelné je, že někteří rodiče malých dětí potřebují jít do práce a že děti nemají adekvátní podmínky k distančnímu vzdělávání. Ostatní argumenty jsou nesmysly. Poslední měsíc školního roku se děti nic nenaučí a dětí si neužijí.
Nemyslete, vyrostla jsem v tom též. Vyrůstala jsem v těsném sousedství velké posádky spřátelené armády, hláskovala jsem hesla KSČ, recitovala ruské básničky, zpívala ruské písničky, stála jsem v pionýrském kroji na stráži u pomníku padlých ruských hrdinů, v rámci přátel sovětského filmu jsem se nořila do hluboké melancholické ruské duše.
S těmi slovy se ke mně včera přikradl manžel a vedl mne na zahradu. Překvapením jsem vydechla, přeci jen už jsme spolu nějaký pátek, tak co by mě mohlo přimět k hlasité reakci. Ale byla neděle, lehce zakaboněná obloha získala krásný odstín díky zapadajícímu sluníčku, všude převládala hrášková jarní zeleň, ptáci zpívali,…
Koronavirus tu s námi chvíli pobude, časem si na něj zvykneme a on se upozadí. Lidská pozornost otupí a než se nadějeme, odhodí roušky i největší odhodlanci. Většině z nás zůstanou a nejspíš budou dostupné i ty jednorázové.
Podívej, Pájo, na téhle zahradě jsem vyrostla. Patřila babičce s dědečkem a na té zahradě jsme vyrostla. A bylo to bájo. Ta zahrada nebyla maličká, byla tady všude, jak je ten dům. Tady se otočíme, ju? „Dáško!?!“
Dovoluji si zde předložit projevy obou výše uvedených státníků. Částečně pro srovnání (ačkoliv vím, že královna, jako hlava anglikánské církve, má k víře blíže), a částečně pro ty, kteří jí předhazovaly, že řeční jen výjimečně.
Prý jsme se přes Velikonoce příliš uvolnili, hlásali profesor Prymula a hlavní hygienička. Já si myslím, že vedle lidské nezodpovědnosti zapracovala i nejasně stanová pravidla shůry. Výsledky prý zvíme po příštím víkendu,
Věžní hodiny odbíjejí 6 hodin ráno. Před školou už stojí zástup dětí, vedoucí až na náměstí. Výuka sice začíná až v 8 hodin, ale rodiče dětí moudře usoudili, že než téměř 1000 děti, v metrových rozestupech, projde šatnou do tříd, nemusely by stihnout začátek vyučování.
Jsme po obědě, já se věnuji nádobí. Vyklidit myčku, zbylé jídlo přenést do krabiček, prázdné nádobí opláchnout a do myčky s ním. Najednou slyším vrčet Sindy.