Zdalipak nám zůstanou roušky

Koronavirus tu s námi chvíli pobude, časem si na něj zvykneme a on se upozadí. Lidská pozornost otupí a než se nadějeme, odhodí roušky i největší odhodlanci. Většině z nás zůstanou a nejspíš budou dostupné i ty jednorázové.

Je to lidská přirozenost. To, co nás v jednu chvíli iritovalo, vykolejilo a nedalo nám spát, na to si časem zvykneme jako na neoddělitelnou součást našeho života. Je to nejspíš normální a je to asi správně, z hlediska evolučního, jinak bychom jako jedinci a lidstvo jako celek, nepřežili.

Epidemiologové varují, že jsme sice odrazili nejintenzivnější ataku nemoci, ale že se nám vir nikdy nepodaří dokonale vymýtit, že tu s námi zůstane žít a že se bude adaptovat na naše podmínky a mutovat tak, aby nikdy nebyl dokonale postižitelný.

Bude to taková novodobá chřipka. Budeme vědět, že tu je, že hrozí, že může zabíjet intenzívněji a je virulentnější a také, že si s gustem vyzobává ty slabé z nás, tedy ty staré, malé, nemocné, oslabené, obézní a trpící na konkrétní skupiny onemocnění.

Už teď, hned po Velikonocích, kdy ještě vážně netušíme, zda máme doopravdy vyhráno (a věřte mi, že si nic nepřeji více), se opatření rozvolnila a my jsme se uvolnili natolik, že čím dál tím více lidí sdružuje do čím dál tím větších skupin, a přitom roušky odhazuje. Namísto nepatřičnosti, považují to za správné a normální. A nejsou to pouze teenageři.

Přemýšlím, zda to není brzy a zda je to správně. Jestli nám roušky něco daly, pak jsou to empatie a snaha chránit jeden druhého, ale i odvaha lišit se. Lišit se tím, že chci lidem ukázat, že já na ně dbám, že děkuji, že oni dbají na mne a že je prima, že tak dbáme jeden na druhého. Že jsme v tom společně a společně to zvládneme.

Také nám roušky a jejich potřeba ukázaly, že nám, jako národu, zůstaly zlaté české ručičky. Moje maminka tomu říká schopnost udělat z prdu kuličku. Věřím, že roušky zachránily spoustě lidí zdraví a mnohým možná i život.

Co mi připadá fajn, zdá se mi, že se díky rouškám tak nějak více usmíváme na jaro, na svět kolem nás, jeden na druhého. Tím, že nám zpoza roušky koukají jen oči, musí být úsměv širší, zářivější, aby ho jeho příjemce zaznamenal. Přiznám se, že si občas, když zajdu za roh a ten úsměv rozvolňuji, připadám jako slabá duchem, ale současně vidím ten samý syndrom i na těch, co se usmívali na mne, takže snad to se mnou nebude zase tak moc zlé. Zajímalo by mne, zda nám to usmívání zůstane, až roušku odhodíme i my nejodhodlanější.

Covid-19 a všechny jeho podkmeny, tedy i ty, které se teprve vyvinou, tu s námi budou koexistovat věky. Také jsme se dozvěděli, že podobně zabijácká je i „obyčejná“ chřipka, jen jsme to doposud registrovali jen jako čísla (kromě pozůstalých jejích obětí, samozřejmě).

A tak si říkám, neměly by zůstat roušky jako součást našeho šatníku i nadále? Neměly by se stát součástí našeho outfitu ve chvíli, kdy se necítíme dobře, kdy stůněme, ale do obchodu či do práce musíme anebo kdy jsme po nemoci? Neměly by zůstat jako projev odpovědnosti za druhé a důkaz, že dbáme jeden na druhého, ale vlastně i každý sám na sebe?

Najdeme k tomu dostatek odvahy a odpovědnosti? A když jsme u té odvahy, co je větší odvaha, přesvědčení, že to mně se stát nemůže (cvičím, jím zdravě, nemám nadváhu, cítím se zdráv) anebo si pro jistotu nasadit roušku s tím, že chráním ty okolo před tím, co může být rýmička, ale co kdyby ne?

 

0 0 vote
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
guest
8 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Jana Majová
9 měsíců před

tak nějak se v mém okolí shodujeme v tom, že zůstanou. Mám s Malým Princem , nehodila by se ti? 🙂

Jana M.
9 měsíců před

Jestli zítra nezlomím poslední jehlu, jednu ti originálně nakřivo (jako všechny) spíchnu 🙂

Tomáš Flaška
9 měsíců před

Ja si myslím že roušky zůstanou. Když budu nachlazení a pojedu sockou, tak ji asi budu nosit. A doufám, že nás bude víc, abych nebyl za exota. To je jedna z věcí, která zůstane na vždy.
Dale si myslím, že určitě procento lidí už nikdy nevkroci do divadla, kina, na sport.
Hodně ekonomicky teď posílí eshopy.
Ale čeho se bojím nejvíc, je inflace, která nás čeká a i přímé ohrožení koruny.

Tomáš Vodvářka
Admin
9 měsíců před

Ahoj Dášo, vidím jedno z pozitiv této doby, že si lidé uvědomí, že pokud jsou třeba nachlazení, nebo mají klasickou chřipku, to malé, co mohou udělat pro okolí, je si nasadit roušku (pokud samozřejmě neleží s chřipkou doma v posteli, což je základní etalon slušnosti vůči okolí. Totéž, pokud budou nemocní doma, aby neprskali na své nejbližší. Jinak ovšem doufám, že s létem roušky zmizí. Nechci žít ve společnosti, kde nepoznám známé jen proto, že mají na hlavě klobouk a pod očima hadřík.

Ladislav Nádvorník
9 měsíců před

proboha…nerouhejte se… to máte opravdu pocit…že by naší společnosti bylo lépe s rouškami na hubách…???… ještě si vás někdo z politiků přečte…dá si to volebního programu…a co potom…???

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial