Před 30 lety byla založena Česká společnost přátel Izraele (ČSPI)

První květnovou sobotu uplynulo 30 let od založení první pro-izraelské Společnosti v tehdejším Československu. Stalo se tak v Odborovém domě železničářů v Praze v květnu 1990. Pokračovat ve čtení „Před 30 lety byla založena Česká společnost přátel Izraele (ČSPI)“

Hra o trůny a roušky

Rozmohl se nám na českých sociálních sítích takový nešvar: Část veřejnosti pojala hygienická opatření v době epidemie silně politicky. Stav nouze obnášející sociální izolaci pochopila jako útok na osobní svobodu a povinné nošení roušky coby „ponižující náhubek“ ze strany vlády. Pokračovat ve čtení „Hra o trůny a roušky“

Na smrtelném leknínu aneb groteska jako cesta. K lecčemu

Před sto dvaceti lety změna století posunula veškeré umění. A to hlavně v otevření odvážných témat a v prostředcích jejich sdělení. Film, zatím němý, k těm novinkám patří a k němu i groteska. A k ní v povědomí asi nejvíc Charlie Chaplin. Mohli ho praštit dvacetkrát pánví do hlavy, mohli ho něčím přejet a my to chápeme. A nepohorší to. V současnosti, po stu letech, jako bychom nadsázku nedokázali přijmout… Pokračovat ve čtení „Na smrtelném leknínu aneb groteska jako cesta. K lecčemu“

Udělejme povinnou maturitu z chemie

Mnoho lidí včetně některých autorů a návštěvníků tohoto blogu jsou zastánci volného trhu a co nejnižších zásahů státu do lidských životů. To jde všechno automaticky stranou, pokud se to týká ostatních lidí, a obzvlášť pak skupiny, která si sama se sebou nemůže za žádnou cenu poradit: studentů a mladých.

Pokračovat ve čtení „Udělejme povinnou maturitu z chemie“

Proč bych své dítě rozhodně nedala na poslední měsíc do školy

Jediné pochopitelné je, že někteří rodiče malých dětí potřebují jít do práce a že děti nemají adekvátní podmínky k distančnímu vzdělávání. Ostatní argumenty jsou nesmysly. Poslední měsíc školního roku se děti nic nenaučí a dětí si neužijí. Pokračovat ve čtení „Proč bych své dítě rozhodně nedala na poslední měsíc do školy“

Problém některých pamětníků je, že odmítají realitu

Nemyslete, vyrostla jsem v tom též. Vyrůstala jsem v těsném sousedství velké posádky spřátelené armády, hláskovala jsem hesla KSČ, recitovala ruské básničky, zpívala ruské písničky, stála jsem v pionýrském kroji na stráži u pomníku padlých ruských hrdinů, v rámci přátel sovětského filmu jsem se nořila do hluboké melancholické ruské duše. Pokračovat ve čtení „Problém některých pamětníků je, že odmítají realitu“