Pojď, něco ti ukážu, ale slib mi, že budeš potichu

S těmi slovy se ke mně včera přikradl manžel a vedl mne na zahradu. Překvapením jsem vydechla, přeci jen už jsme spolu nějaký pátek, tak co by mě mohlo přimět k hlasité reakci. Ale byla neděle, lehce zakaboněná obloha získala krásný odstín díky zapadajícímu sluníčku, všude převládala hrášková jarní zeleň, ptáci zpívali, romantika…

Čekala jsem všelicos, přiznám se, že mi proběhl hlavou rychlý dotazník, kde se vynachází a čím se zabývá které z dětí, aby nás nepřekvapily….

Manžel se tvářil tajemně, měl na sobě kraťasy a triko na zahradu, byli jsme bosí….

Vzal mne za ruku a vedl si mě…

Chvíle napětí.

Ale proč mě vede do téhle části zahrady?

Máme tu přeci jen hezčí zákoutí, některá dokonce poskytují soukromí….

Namísto do nich ale manžel zamířil k hromadě ztraceného bednění pod modřínem.

Nazdvihla jsem obočí, ale plnila slib a nic nekomentovala.

Manžel se přiblížil k jedné z tvárnic a opatrně nazdvihl desku z dřevotřísky, kterou na ní zjevně položil a zatížil chvíli předtím.

Jeho obličej se z tajemného změnil na něžný a jen zašeptal: „ale jen na chvilinku, ať jí nevyplašíš. A ne, abys jí fotila“

Nedalo mi to a stejně potichounku jsem pod desku nahlédla.

Tam seděla na vejcích samička sýkorky. Viděla jsem ji jen zlomek sekundy, než deska dosedla na své místo, ale hned jsem pochopila manželův ochranitelský přístup.

Snad stihne své mladé vyvést dříve, než začne žhnout sluníčko.

.

.

.

.

Ještě ten večer mi manžel povídá: „Ale Aničku (moje 23letá dcerka) tam budeš muset vzít sama. Přeci za ní nepřijdu s otázkou, zda chce vidět ptáčka…. Myslím, že ani ptáčátko by to nezachránilo“

0 0 vote
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Vlasta Fišrová
1 rok před

Moc hezké, díky.

Miloš F. Pechar
1 rok před

Taky si na starší kolena (mám pocit, že kolena patří k nejstarším částem mého těla) užívám ptáčků a kytiček (ty mě jako malého moc nebavily, protože se nedaly jíst). Snad jen krátce vylíhnutá kuřátka v bedýnce u pratety, těm jsme jako prťata s bráchou říkali klektáčci, protože nás něžně zobali do prstů. Teď rád chodím do lesa a koukám na sasanky…

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial