„Gamál Nasser, teď už si leda naser…!“

V červnu 1967 slavilo U kapitána několik letitých leteckých bardů, že jejich izraelští žáci, které u nás učili létat, byli v „Šestidenní válce“ tak neuvěřitelně úspěšní. A tak se ti letečtí pardálové v hospodě U kapitána radostně prdli, až si od harmonikáře nechali zahrát Škoda lásky a zpívali na tu melodii:

          „Gamál Nasser,
          teď už si leda naser…!“

foto AFP

Pokračovat ve čtení „„Gamál Nasser, teď už si leda naser…!““

O jednom starém krásném domě

Byl jednou jeden dům či spíše vila, obklopený stromy, keři, travou… žila tu stará paní, už dlouho sama, a pak už ne, takže dědicové… a rychlý střih, stromy, keře, tráva pryč, jen dým tu stoupá z ohniště, kde všechno vykácené hoří… Pokračovat ve čtení „O jednom starém krásném domě“

Na kávičce u mámy, aneb ne každý má to štěstí

Doba koronavirová nám bere cenné chvíle, které můžeme prožít s našimi rodiči. Zvlášť když jsou už ve vysokém věku a uzavření v domovech pro seniory nebo eldéenkách. Nelíbí se mi, že jsou nám odepírány návštěvy našich nejbližších. Někteří pak i bez rozloučení odejdou na onen svět. Pokračovat ve čtení „Na kávičce u mámy, aneb ne každý má to štěstí“

Pojď, něco ti ukážu, ale slib mi, že budeš potichu

S těmi slovy se ke mně včera přikradl manžel a vedl mne na zahradu. Překvapením jsem vydechla, přeci jen už jsme spolu nějaký pátek, tak co by mě mohlo přimět k hlasité reakci. Ale byla neděle, lehce zakaboněná obloha získala krásný odstín díky zapadajícímu sluníčku, všude převládala hrášková jarní zeleň, ptáci zpívali, romantika… Pokračovat ve čtení „Pojď, něco ti ukážu, ale slib mi, že budeš potichu“

Jak na svatbu v době koronavirové

Jedni naši známí se chystali vzít. Už spolu žijou, ale znáte to. Jednou se takhle rozhodneš, a donedávna bylo i možný naplánovat nejrůznější taškařice v kostýmech, někde venku, jenom s kamarádama a kamarádkama a tak. Pokračovat ve čtení „Jak na svatbu v době koronavirové“