Jak se žije biomanželkám?

Je to už pěkných pár let, kdy jsem četla knihy tehdy oblíbeného českého spisovatele, který ve svých románech zúročoval svou osobní zkušenost. Když ale napsal román Biomanželka, ve kterém zesměšňoval snahy své ženy o přirozenější žití, a já se též zajímala o různé alternativy, tak už jsem po žádné jeho další knize nesáhla. Přišlo mi to totiž takové hodně macho, až šovinistické, já, donchuán, co pije to nejdražší pití a „umí“ přeci žít.

Pokračovat ve čtení „Jak se žije biomanželkám?“

Solidarita versus podvodníci

Příběh tří českých sirotků, kteří se několik měsíců v anonymitě sídliště starali sami o sobe, protože nechtěli do děcáku, se dotkl srdéček mnohých z nás. A tak lidé začali posílat peníze, obstarali i dočasnou pěstounku a vysněný laptop pro nejstaršího z oněch hrdinů všedního dne. Pokračovat ve čtení „Solidarita versus podvodníci“

Nesnesitelně romantické.

Tak sedím v zapadlé zahulené kavárně, kde svítí podivné bludičky lampiček na neskutečně nemoderních stolcích v obklíčení pohodlnými sametovými křesílky. Na fasádě poblikává prskající neón a špinavé výlohy zkrápí těžké kapky deště. Pokračovat ve čtení „Nesnesitelně romantické.“

„Gamál Nasser, teď už si leda naser…!“

V červnu 1967 slavilo U kapitána několik letitých leteckých bardů, že jejich izraelští žáci, které u nás učili létat, byli v „Šestidenní válce“ tak neuvěřitelně úspěšní. A tak se ti letečtí pardálové v hospodě U kapitána radostně prdli, až si od harmonikáře nechali zahrát Škoda lásky a zpívali na tu melodii:

          „Gamál Nasser,
          teď už si leda naser…!“

foto AFP

Pokračovat ve čtení „„Gamál Nasser, teď už si leda naser…!““

O jednom starém krásném domě

Byl jednou jeden dům či spíše vila, obklopený stromy, keři, travou… žila tu stará paní, už dlouho sama, a pak už ne, takže dědicové… a rychlý střih, stromy, keře, tráva pryč, jen dým tu stoupá z ohniště, kde všechno vykácené hoří… Pokračovat ve čtení „O jednom starém krásném domě“