Ano jsem kolos! Mé tělo je díky mé obezitě natolik velké, že nejsem schopen plně kontrolovat jeho celkový povrch. Pokračovat ve čtení „Jak jsem si počůral nohu“
Archiv pro štítek: Příběhy ze života
„Gamál Nasser, teď už si leda naser…!“
V červnu 1967 slavilo U kapitána několik letitých leteckých bardů, že jejich izraelští žáci, které u nás učili létat, byli v „Šestidenní válce“ tak neuvěřitelně úspěšní. A tak se ti letečtí pardálové v hospodě U kapitána radostně prdli, až si od harmonikáře nechali zahrát Škoda lásky a zpívali na tu melodii:
„Gamál Nasser,
teď už si leda naser…!“
Pokračovat ve čtení „„Gamál Nasser, teď už si leda naser…!““
O jednom starém krásném domě
Byl jednou jeden dům či spíše vila, obklopený stromy, keři, travou… žila tu stará paní, už dlouho sama, a pak už ne, takže dědicové… a rychlý střih, stromy, keře, tráva pryč, jen dým tu stoupá z ohniště, kde všechno vykácené hoří… Pokračovat ve čtení „O jednom starém krásném domě“
Na pohřeb s česnekem v ruce
Všimli jste si už ve svém životě toho, že nakupení různých radostí bývá často doprovázeno i tím, co radost nedělá ani za pověstné zrnko máku? Pokračovat ve čtení „Na pohřeb s česnekem v ruce“
Protivítr mi trhá hubu, ale já furt šlapu.
Já vím, že něco podobného říkal o Češích už Hitler a nebylo to v dobrým, ale já prostě přišel na to, že můj životní příběh je příběh cyklisty.
Pokračovat ve čtení „Protivítr mi trhá hubu, ale já furt šlapu.“
Na kávičce u mámy, aneb ne každý má to štěstí
Doba koronavirová nám bere cenné chvíle, které můžeme prožít s našimi rodiči. Zvlášť když jsou už ve vysokém věku a uzavření v domovech pro seniory nebo eldéenkách. Nelíbí se mi, že jsou nám odepírány návštěvy našich nejbližších. Někteří pak i bez rozloučení odejdou na onen svět. Pokračovat ve čtení „Na kávičce u mámy, aneb ne každý má to štěstí“
Pojď, něco ti ukážu, ale slib mi, že budeš potichu
S těmi slovy se ke mně včera přikradl manžel a vedl mne na zahradu. Překvapením jsem vydechla, přeci jen už jsme spolu nějaký pátek, tak co by mě mohlo přimět k hlasité reakci. Ale byla neděle, lehce zakaboněná obloha získala krásný odstín díky zapadajícímu sluníčku, všude převládala hrášková jarní zeleň, ptáci zpívali, romantika… Pokračovat ve čtení „Pojď, něco ti ukážu, ale slib mi, že budeš potichu“
Jak na svatbu v době koronavirové
Jedni naši známí se chystali vzít. Už spolu žijou, ale znáte to. Jednou se takhle rozhodneš, a donedávna bylo i možný naplánovat nejrůznější taškařice v kostýmech, někde venku, jenom s kamarádama a kamarádkama a tak. Pokračovat ve čtení „Jak na svatbu v době koronavirové“
Ponořte se!
Chovat se jen moudře je pro mě nudný. A čím jsem starší, tím víc mě baví se pouze moudře nechovat. Zašpásovat si s realitou je stejně zábavný, jako se do krupicový kaše pustit vidličkou a nožem. Těch možností!