Studentkou VŠ ve zralém věku, díl II.

Mám tolik dojmů a zážitků z druhého vyučovacího dne na vejšce, kde jsem nejstarší studentkou nejen v naší třídě, ale nejspíš i na celé fakultě či dokonce univerzitě, že se prostě musím podělit. Takže udělujíc si neobvyklý titul „miss“, kterou nikdo nevyhlásil a vyhlašovat ani nebude :-),si tu dovolím podělit…

Ve zralém věku studentkou VŠ

Co zmeškáš v mládí, můžeš si dopřát i ve věku tzv. zralém, kdy máš ještě dost chuti do života, odhodlání a plány, co chceš dělat v budoucnu. Tak jsem využila jarní lockdown, kdy jsem se připravovala na zkoušku, se synem vysokoškolákem pronikala do tajů matematiky, něco málo jsem vstřebala, a…

Belmondo a ti druzí

Několik dní jsem teď truchlila nad odchodem rošťáka a dobrodruha, pravého chlapa, Jeana-Paula Belmonda. Jasně, že jsem ho neznala osobně, ale ty role, které ztvárnil ve filmech jako byl Profesionál, Zvíře, Muž z Acapulca… tolik mužnosti a zároveň i vtipu nebo závažných témat cti, charakteru, odvahy. Archetyp muže, to byl…

Je přeci lepší být hrdý než pyšný…

Na kterou životní změnu ve svém životě jste nejvíc pyšní, zeptali se v Dobrém ránu ČT. Zatahalo mě to trochu za uči, se slůvkem pyšný mám spojenou hlavně princeznu ze známé pohádky a taky úsloví „pýcha předchází pád“. Spíš bych se tedy zeptala, na co jsme hrdí. I když pojem…

Putuji Krušnohořím ve stopách románu Chaloupky

Krušnohoří má v sobě ještě hodně tajemství, která postupně odhalují třeba současní literáti. Jak tak každoročně jezdím do Könugsmüle, což je zaniklá osada Podlesí – mlýn u Loučné pod Klínovcem, kde se scházejí kreativci z vícero oblasti, tak jsem si tentokrát s sebou vzala rozečtenou knížku Chaloupky. A protože náhody…

Konec bince na mém pracovním stole?

Uvedla jsem v soulad polovinu mého pracovního stolu, tu levou s fochy, kam lze přehledně vytřídit důležité papíry, ke kterým se vracím, ať již z důvodů praktických, tak i nostalgických. Hned na vršku je teď lejstro v žlutých deskách, že mě vzali na UJEP, obsahuje totiž důležité číslo, kterým se…

Jak dělám galerii pod širým nebem

Mám radost z nové podoby veřejné vitrínky, kterou jsem tentokrát vyzdobila jen mými fotografiemi, kvalitně vytištěnými na výstavu v Mikulovicích, a teď je mám pod širým nebem, u bývalé knihovny Severky jsem poskládala příběhy od vody, pastvin pro koně, kapradin ze zooparku, kosatců ze záhonů, kudy chodím denně do práce……

Mé koně se prohánějí krajinou…

A vždy se zastaví, abych je namalovala, už jich je pět, jednoho jsem ustájila na výklenku zdi kostela sv. Mikuláše v Mikulovicích, úředně zaniklé obci, která ovšem stále existuje a žije svům způsobem. Zůstal tu kostel a kaplička, mezi stromy, o obé se lidé starají, i když tedy péče o…

Putování krajinou, kde zůstal kostelík

Koukám, že mám tu čest vytvořit 900. příspěvek našeho hájemství, to je krásné… vstupuji sem se svým koníkem, kterého jsem si tak oblíbila. Je to malba na kameni, jedna z asi 30, které dnes povezu na území zaniklé obce Mikulovice u Klášterce nad Ohří, abych udělala radost příchozím poutníkům… ti…

O jednom pokojíku a květinách

A ještě do třetice k příběhu malovaných kamenů si tu dovolím přestavit jednu trojici, která vznikla spontánně, chvíli jsem se tedy připravovala na malbu Vincentova pokojíku. Žádalo si to větší kámen, a ten jsem našla v jednom výkopu poblíž Severky (tam chodím k vitrínce, mé osobní galerii pod širým nebem).…

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial