Josef Formánek je mým nejoblíbenějším současným českým spisovatelem. Před lety jsem byla pravidelnou čtenářkou časopisu Koktejl, který vedl, pak mě dostal román Prsatý muž a zloděj příběhů. Následovala kniha o laskavosti Dvě slova jako klíč, poté jsem si prožila doslova drama v románu Mluviti pravdu, který Formánek napsal dle skutečného příběhu. Na nejnovější Knihu o tichu jsem přispěla v crowdfundingové kampani, aby tato kniha vyšla co nejdřív a dle představ autora, to znamená s působivými ilustracemi Dalibora Nesnídala.
Archiv autora: Vlasta Fišrová
Sexismus jednoho staříka
Má práce na vzniku autobiografické knihy o jednom muži, který zažil až nevídané, postupuje hladce. Vyslechla jsem si další historky z jeho divokého života, tentokrát hlavně příběhy o jeho milostných dobrodružstvích. Jenže je tu slovník našeho hrdiny. Dnes poněkud nekorektní.
Jaká síla nás dala dohromady v celé komplexnosti?
Díky koroně jsem teď doma a tak pokračuji ve sledování oblíbených filmů i vlastní tvůrčí práci. Taky víc vařím a starám se o domácnost, my ženy to máme v tomto přeci jen snazší, že se umíme zabavit za každé situace. Též si víc volám nebo píšu se známými, s covidem v zádech si potřebují popovídat.
Pokračovat ve čtení „Jaká síla nás dala dohromady v celé komplexnosti?“
Negativní paní z Downtonu
Tak mi robot z klinické mikrologie MNUL napsal, že jsem negativní. Na ten populární virus, sluší se dodat. Přijala jsem to tak nějak bez emocí. Zvláštní, jak nám funguje psychika. Dolehlo to na mě už včera večer, ale k tomu se už nechci vracet. Teď hledám oslí můstek k tomu hezkému, co mi život v době karantény přináší.
Kozitivní nebo ne? Dozvím se zítra
Tak to mám za sebou, aniž bych to chtěla. Testování na coronavirus. Špejlí do jedné nosní dírky a pak do druhé, zákrok proveden u bílé zdi otevřené místnosti za vrátnicí jedné severočeské nemocnice. Po krátkém čekání venku v zimě.
Adam Vojtěch nádherně zpívá, poslechněme si to
„Čelil jsem všemu a hrdě stál. A dělal to po svém.“ To je pár slov ze skladby My Way od Franka Sinatry, kterou má rád bývalý ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Na svém Fb profilu pak říká: „Bylo mi velkou ctí si jí zazpívat v Show Jana Krause.“ A mě to dojalo, klidně to přiznám, že je to krásné.
Pokračovat ve čtení „Adam Vojtěch nádherně zpívá, poslechněme si to“
Jak jsme po sobě házeli listím
Každý večer si před usnutím promítám v hlavě zážitky daného dne, co se mi povedlo a co třeba méně. Co bych mohla příště udělat lépe. Když už tu jsem na tom světě. Nejradši mám radostné zážitky, radost a štěstí mi dělá na duši nejlíp. Dnešní smích dětí a taková ta rošťácká nálada, když jsme na vycházce se školkou po sobě začali v parku házet žluté čerstvě spadané listí… to se lehounce třepotalo vzduchem, nikomu neublížilo, naopak, jako kdyby nám je pro radost ze života nabídl ke hře sám velký klidný strom té přírodní oázy uprostřed města.
O hrdličce, Lazarovi a manažerech
Od mého kamaráda jsem se dnes dozvěděla historku ze života, kterou mu vyprávěla jeho kamarádka, a teď si jí dovolím převyprávět, protože je to krásně lidské. Připomnělo mi to i někdejší twíty muže s přezdívkou Láskyplno, který už nežije. A šel jistě do nebe. Takže poslouchejme prosím, co se dnes stalo v jednom výrobním závodě v ČR.
Buďme zdrávi aneb co udělá jeden pozdrav
Funguju zas letos v okrskové volební komisi, tentokrát jako pouhopouhý člen, což znamená hledat příchozí voliče ve volebním seznamu, a když tu jsou, tak jim dát obálku s razítkem a ohlídat, aby chodili za plentu. Tentokrát všichni orouškovaní, ale není to zas takovej vopruz, jak jsem se obávala.
Pokračovat ve čtení „Buďme zdrávi aneb co udělá jeden pozdrav“
Zpěvem k radosti a štěstí…
Zakázaný ovoce přeci nejvíc chutná… tak se teď třeba dají do zpěvu i ti, kteří už to dlouho nedělali 
Sice vsedě u stolu do šesti pěvců, nebo snad deseti, když bude stolů víc… hihihihihihi… nebo jít venku ulicí a pěkně nahlas zapět, a co se bude dít… přiletí vir jak komár, co cítí kořist a do pěvce se zakousne… a texty těch písní můžeme mít vlastní? Nebo bude nějaká schvalovací komise?