Sdílený virtuální prostor
Mám tolik dojmů a zážitků z druhého vyučovacího dne na vejšce, kde jsem nejstarší studentkou nejen v naší třídě, ale nejspíš i na celé fakultě či dokonce univerzitě, že se prostě musím podělit. Takže udělujíc si neobvyklý titul „miss“, kterou nikdo nevyhlásil a vyhlašovat ani nebude :-),si tu dovolím podělit…
Co zmeškáš v mládí, můžeš si dopřát i ve věku tzv. zralém, kdy máš ještě dost chuti do života, odhodlání a plány, co chceš dělat v budoucnu. Tak jsem využila jarní lockdown, kdy jsem se připravovala na zkoušku, se synem vysokoškolákem pronikala do tajů matematiky, něco málo jsem vstřebala, a…
Několik dní jsem teď truchlila nad odchodem rošťáka a dobrodruha, pravého chlapa, Jeana-Paula Belmonda. Jasně, že jsem ho neznala osobně, ale ty role, které ztvárnil ve filmech jako byl Profesionál, Zvíře, Muž z Acapulca… tolik mužnosti a zároveň i vtipu nebo závažných témat cti, charakteru, odvahy. Archetyp muže, to byl…
Na kterou životní změnu ve svém životě jste nejvíc pyšní, zeptali se v Dobrém ránu ČT. Zatahalo mě to trochu za uči, se slůvkem pyšný mám spojenou hlavně princeznu ze známé pohádky a taky úsloví „pýcha předchází pád“. Spíš bych se tedy zeptala, na co jsme hrdí. I když pojem…
Krušnohoří má v sobě ještě hodně tajemství, která postupně odhalují třeba současní literáti. Jak tak každoročně jezdím do Könugsmüle, což je zaniklá osada Podlesí – mlýn u Loučné pod Klínovcem, kde se scházejí kreativci z vícero oblasti, tak jsem si tentokrát s sebou vzala rozečtenou knížku Chaloupky. A protože náhody…
Uvedla jsem v soulad polovinu mého pracovního stolu, tu levou s fochy, kam lze přehledně vytřídit důležité papíry, ke kterým se vracím, ať již z důvodů praktických, tak i nostalgických. Hned na vršku je teď lejstro v žlutých deskách, že mě vzali na UJEP, obsahuje totiž důležité číslo, kterým se…
Mám radost z nové podoby veřejné vitrínky, kterou jsem tentokrát vyzdobila jen mými fotografiemi, kvalitně vytištěnými na výstavu v Mikulovicích, a teď je mám pod širým nebem, u bývalé knihovny Severky jsem poskládala příběhy od vody, pastvin pro koně, kapradin ze zooparku, kosatců ze záhonů, kudy chodím denně do práce……
A vždy se zastaví, abych je namalovala, už jich je pět, jednoho jsem ustájila na výklenku zdi kostela sv. Mikuláše v Mikulovicích, úředně zaniklé obci, která ovšem stále existuje a žije svům způsobem. Zůstal tu kostel a kaplička, mezi stromy, o obé se lidé starají, i když tedy péče o…
Koukám, že mám tu čest vytvořit 900. příspěvek našeho hájemství, to je krásné… vstupuji sem se svým koníkem, kterého jsem si tak oblíbila. Je to malba na kameni, jedna z asi 30, které dnes povezu na území zaniklé obce Mikulovice u Klášterce nad Ohří, abych udělala radost příchozím poutníkům… ti…
A ještě do třetice k příběhu malovaných kamenů si tu dovolím přestavit jednu trojici, která vznikla spontánně, chvíli jsem se tedy připravovala na malbu Vincentova pokojíku. Žádalo si to větší kámen, a ten jsem našla v jednom výkopu poblíž Severky (tam chodím k vitrínce, mé osobní galerii pod širým nebem).…