Přání řepkového muže: řídit dělohu jako firmu

Zřídkakdy se vyjadřuji k politice, ale po období rezignované letargie, do kterého mě uvrhly zmatené kroky řepkového muže a jeho party odborníků v období reálného nouzového stavu, mě ke klávesnici vrátila jeho úderná analýza porodnosti: ,,...Je třeba podporovat všemi možnými nástroji, aby ženy rodily své první dítě mnohem dříve, než dosáhnou 30. roku svého života (optimální je věk okolo 24. roku života ženy).“

Kdyby to bylo jen standardní meknutí typu ,,Kdo nemá peníze na EET pokladnu, ať nepodniká,“ neřešila bych to. Ale protože se svým výrokem zařadil do ohromného množství lidí (především mužů), kteří mají názory na optimální věk rodiček, nabídnu čtenářům Blogosféry svůj projev rozčilení. Pokračovat ve čtení „Přání řepkového muže: řídit dělohu jako firmu“

Na kávičce u mámy, aneb ne každý má to štěstí

Doba koronavirová nám bere cenné chvíle, které můžeme prožít s našimi rodiči. Zvlášť když jsou už ve vysokém věku a uzavření v domovech pro seniory nebo eldéenkách. Nelíbí se mi, že jsou nám odepírány návštěvy našich nejbližších. Někteří pak i bez rozloučení odejdou na onen svět. Pokračovat ve čtení „Na kávičce u mámy, aneb ne každý má to štěstí“

Pojď, něco ti ukážu, ale slib mi, že budeš potichu

S těmi slovy se ke mně včera přikradl manžel a vedl mne na zahradu. Překvapením jsem vydechla, přeci jen už jsme spolu nějaký pátek, tak co by mě mohlo přimět k hlasité reakci. Ale byla neděle, lehce zakaboněná obloha získala krásný odstín díky zapadajícímu sluníčku, všude převládala hrášková jarní zeleň, ptáci zpívali, romantika… Pokračovat ve čtení „Pojď, něco ti ukážu, ale slib mi, že budeš potichu“

Jak jsme chytali Bohouše aneb malé rodinné drama v koronavirové době

Jsme po obědě, já se věnuji nádobí. Vyklidit myčku, zbylé jídlo přenést do krabiček, prázdné nádobí opláchnout a do myčky s ním. Najednou slyším vrčet Sindy. Pokračovat ve čtení „Jak jsme chytali Bohouše aneb malé rodinné drama v koronavirové době“