Pokud ano, nestyďte se za to. Vždyť je tak opojné zamilovat se na první pohled do někoho, z koho vyzařuje pravidelné cestování a nepravidelná hygiena.
Nastává čas, kdy k nám proudí přání od našich blízkých či přátel a známých. Přání psaná od srdce či jen ze zvyku, protože jsou přeci vánoce. Ty letošní jsou pro mě něčím krásnějším a může za to právě jedno z přání, o kterém tu povím více, protože…
O práci řidičů dodávek. Dnes hodně aktuální. Úsměvné předvánoční vyprávění. Trochu smyšlené, ale vycházející ze skutečností které se opravdu staly. Nechám na laskavém čtenáři ať si sám zkusí domyslet, nebo představit, nebo se zasnít, co z toho je pravda a co už literární povídání.
Josef Formánek je mým nejoblíbenějším současným českým spisovatelem. Před lety jsem byla pravidelnou čtenářkou časopisu Koktejl, který vedl, pak mě dostal román Prsatý muž a zloděj příběhů. Následovala kniha o laskavosti Dvě slova jako klíč, poté jsem si prožila doslova drama v románu Mluviti pravdu, který Formánek napsal dle skutečného…
Má práce na vzniku autobiografické knihy o jednom muži, který zažil až nevídané, postupuje hladce. Vyslechla jsem si další historky z jeho divokého života, tentokrát hlavně příběhy o jeho milostných dobrodružstvích. Jenže je tu slovník našeho hrdiny. Dnes poněkud nekorektní.
Každý večer si před usnutím promítám v hlavě zážitky daného dne, co se mi povedlo a co třeba méně. Co bych mohla příště udělat lépe. Když už tu jsem na tom světě. Nejradši mám radostné zážitky, radost a štěstí mi dělá na duši nejlíp. Dnešní smích dětí a taková ta…
Od mého kamaráda jsem se dnes dozvěděla historku ze života, kterou mu vyprávěla jeho kamarádka, a teď si jí dovolím převyprávět, protože je to krásně lidské. Připomnělo mi to i někdejší twíty muže s přezdívkou Láskyplno, který už nežije. A šel jistě do nebe. Takže poslouchejme prosím, co se dnes…
Máme doma několik míst, kam dávám různé citově zabarvené předměty jako jsou drobné dárky, mušle od moře, kameny z několika zemí a všelijaké drobnůstky z charitativních akcí. Někdy je toho opravdu příliš, zvlášť když přibývají stále další, třeba knoflíky od maminky (mohly by se hodit), přáníčka či lichá miniaturní ponožka…
Znáte příběh muže, který literárně ztvárnil Josef Formánek v románu Mluviti pravdu? Nalezenec, odložený do sirotčince, vstoupí na začátku války do SS, když hledá nějakou sounáležitost, tady najde kamaráda, ale hlavně smrt na každém kroku… a taky lásku k ženě, kdy ho touha po ní vede krutými událostmi války i…
Den začíná hezkým pomilováním s manželem, jsme přitom zakroužkováni už 37 let. To jen tak někdo nemá, tohleto. Osud ale ví, proč mi naděluje, protože už po snídani nastává lehce stresová situace, telefonát mé matky, 84 let.