Tak jako Ijla Muromec chtěl jsem být velký bohatýr se svaly jako skála, a pak pohledný nadsamec, snad něco jako Richard Gere, aby mi každý dala. Dneska, já starej pitomec, vzdychám s dalšími penzisty: „Kéž stolice je stálá!“ a smutně sahám pro klystýr. © vtg 2021
Snad s pozdní nocí navštíví mě sen o cestě časem. – Nechám se svézt tramvají koňskou na Gare de l’Est, a potom dál Orient expresem… © vtg 2021
Po špetce červnového deště k mé potěše a touze co by tak potěšilo ještě, co dnešek ještě přinese? Snad kéž společnost dámská a síla jejích čar a kouzel – vždyť je právě čtvrt na deset a začala noc svatojánská… © vtg 2021
Jestli ten rok s covidem (a s covidisty) měl nějaký přínosný efekt, pak snad aspoň, že navzdory postupujícímu chromnutí prstů jsem po letech začal zas čmárat. A že se teď o několik čmáranic a pět veršíků na tohle téma podělím s Vámi. A chcete-li, smíte sami odhadnout, zda se ten…
Dryádo ukrytá ve sněhu Těšíš se na jaro jako já S radostí dáš se zas do běhu Dryádo ukrytá ve sněhu Ochotna zemřít jsi pro něhu To ví snad už každý kdo tě zná Dryádo ukrytá ve sněhu Těšíš se na jaro jako já Photo (C) Miro Trimay