Na výplatnici by se neměl uvádět plat

V jedné vyspělé zemi občanům nebudou do průkazů totožnosti vpisovat pohlaví, poněvadž je to prý “zbytečná informace”. Zcela zprávně: je opravdu zbytečné, aby si kdejaký votrapa v mojí občance přečetl, že jsem třeba „výhybka postavená do odbočky”.

Ono všelijakých „zbytečných informací” máme v dokladech a lejstrech plno. Třeba když se podívám na moji výplatnici, tak by tam úplně stačilo napsat: zaměstnavatel / zaměstnanec / posláno Kč na účet / s pozdravem tvoje Máňa”. A ne jako teď, že je tam čísel jako na regletě ministerstva financí. Stejně s těmi čísly nic neudělám, tudíž jsou to pro mne zbytečné informace. Skoro všechny cifry mi sebere stát, jen z té poslední dole něco nechá manželce – takže k čemu mi ta čísla jsou? Ve výsledku akorát nadávám já státu a manželka nadává mně.

Nebo už jste viděli zaměstnance, jenž nad svou výplatnicí bolestně štká “ó jak jsem nešťasten, že mohu dát státu jenom dvě třetiny toho co vydělám” ? Už jste viděli manželku, jak nad manželovou výplatnicí pěje “teda taťko, ty jsi zlato! V prioru mají norkový kožíšek. Říkala Jaruna, že včera tam byly tři a dnes už tam je jenom jeden, poslední!”

Tak vidíte! Nebylo by nakonec lepší, nevidět takové zbytečné informace na výplatnici? Vždyť je opravdu zbytečné, aby si kdejaký votrapa na mé výplatnici přečetl, že jsem třeba “dobrej vůl, pracující skoro zadarmo”.

Určitě by bylo lepší na výplatnici napsat „Vážený pane, Váš plat jsme poslali na Váš účet. S pozdravem Tvoje Máňa”. Vážený pán by neviděl, kolik zaplatil státu, čili by nebyl zahlcen zbytečnými informacemi a ušetřil by si čas a nervy. Vážená manželka by ušetřila čas sháněním informace, kolik je v prioru norkových kožichů.

Zbývá tedy už jen otázka, jak manželce vysvětlit, kdo je Máňa. Ale snadné řešení existuje. Ve mzdové účtárně by výplatnice nepodpisovala Máňa, což je zřejmě žena, nýbrž individuum s pohlavím třeba výhybka postavená do odbočky. Manželka přeci v životě nebude pátrat po takové volovině, jako že co je výhybka postavená do odbočky!

Autor: Zdeněk Šindlauer

Umím všechno. Tedy – úplně všechno ne. Občas se mi stává, že něco neumím. Zpravidla to bývá docela často. Přesněji řečeno, skoro pořád. Nalijme si tudíž čistého vína: neumím toho zase až tak moc. Vlastně takřka nic. Na mou duši – skoro nic. Neumím vůbec nic.

1
Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na
Jan Andrle
Jan Andrle

Pobavil jste mne, velmi. Daleko více než poslední vlastní výplatní páska 🙂 O ženě se nezmiňuji úmyslně, tu nepobaví na téma peněz skoro nic… Jo, a taky si myslím, že na řidičáku jsou zbytečné ty skupiny a podobně, úplně by stačilo ŘIDIČÁK NA DORUČITELE, ne?