Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jak Sluněnka (snad) zmoudřela [Pohádka trhlá]
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
Příměstské autobusy, které rozvážejí cestující z pražského Černého Mostu do přilehlých městeček a vsí, bývají obvykle přeplněné. Zejména v odpolední špičce často praskají ve švech.
Šíleně mě rozbolel zub. Objednal jsem se k zubaři a dostal termín za měsíc. Trpěl jsem jako zvíře, prášky po hrstech polykal a rumem bolavý zub omýval. Když konečně nadešel den D, vzal jsem si čistou košili a vyrazil do ordinace. Když se tři hodiny po čase objednání ve dveřích…
„Už sis rezervoval termín na matrice?“ Zeptal se mě kolega z práce a kamarád v jedné osobě, když jsme si spolu zašli na oběd. Jeho otázka mě zastihla s plnou vidličkou na půli cesty mezi talířem a ústy.
Postupů, návodů, úspěšných i neúspěšných pokusů, jak přimět svou vyvolenou, aby vlezla do vaší postele, bylo a dozajista ještě i bude popsáno bezpočet. Přesto věřím, že já jsem na vlastní kůži zažil jeden z nejkurióznějších.
Prvního jsme potkali v metru. Byl sobotní podvečer, jeli jsme na menší oslavu ve dvou do restauračního zařízení a seděli úplně na začátku jednoho vagónu na dvousedačce s výhledem na celý vůz.