Když jsem otevřel Grunt ve Zlíně byl jsem vděčný za každého zákazníka. Hned od začátku mi tam začal chodit velmi sympatický pár starších lidí.
Ona elegantní, příjemná dáma a pan ředitel v penzi. Často si koupili třeba celý filet Lososa a pán vždycky říkal:
„Ať si to ještě užiju pane, víte já mám 86 let, ale chci ještě chvilku žít na plno.“
A pak mi líčili jak museli prodat svůj dům jednomu miliardáři, aby zaplatili dceřiny dluhy z podnikání a který, až se ženou zemřou, tak ho pan miliardář zboří a postaví tam činžák.
„Ale až s Květuškou umřeme pane!!! Až po smrti! Máme tam ve smlouvě zaručeno dožití a já ho hodlám pěkně rozčílit , rozhodl jsem se, že hned tak neumřu!“
A víte co pane Vlk??? Já jsem si za ty prachy, co mi zbyly za dům, koupil zánovní Súvéčko a teď s ním řádím po okreskách a jezdím hrozně rychle pane!
Rychle a zásadně s otevřeným okýnkem. Víte…… abych cítil ten ostrý vzduch, abych prostě cítil, že ještě žiju.! Mně se prostě ještě nechce umřít a tak jezdím strašně rychle, aby si mě ta smrt nevšimla.
Víte já jsem takový rychlý Olda.“ Rozesmál se pán.
A tuhle historku mi pan Olda vyprávěl pokaždé, když přišel na nákup a paní Květuška tam jen za ním stála a laskavě a shovívavě se umívala a měla takové moudré modré oči, které dopřávaly manželovi tu rychlou jízdu a víru, že ujede i samotné smrti.
A pak jednou paní Květuška přišla sama, že manželovi není dobře a dívala se na mě těma laskavýma modrýma očima a řekla.
„Víte já jsem Vám chtěla poděkovat, že vždycky vyslechnete to manželovo vychloubání. Víte on je velmi vážně nemocen, má akutní Leukémii a moc času už mu nezbývá.“
A tak chodili, nakupovali Lososa a malinový sirup a chleba od Zetíka a máslo z farmy a pán mi vyprávěl, jak jezdí strašně rychle, rychleji než smrt a pak v záři najednou přestali chodit úplně.
A já měl trochu strach, co se s panem Oldou a paní Květuškou stalo v téhle smutné době.
A teď ve čtvrtek paní Květuška přišla sama na nákup a já hledal rychle roušku, protože jsem zrovna jedl jabko a ona mi říká:
„Kvůli mně nemusíte, já už to mám pane Vlk za sebou! A pak mi vyprávěla jak s panem Oldou dostali oba dva Covid a skončili v nemocnici a paní Květuška měla čtrnáct dnů velké horečky a rvala se o život a vyhrála.
Ale ………….ale pan Olda, co jezdil rychleji než smrt ve svém Súvéčku, s tou přesilou Leukemie a Covidu svůj poslední závod prohrál.
