Jakou cenu mají teď naše životy.
Kdo všechno je obětí současné Coronavirové krize?
Zdálo by se, že obětí současné Coronakrize je prozatím nehezkých 7000 jen u nás v České republice. Jsou to lidé k jejichž smrti nákaza Covidem 19 přispěla. Obávám se ale, že takhle jednoduché to není a tou nejstrašnější obětí epidemie je spíše náš dosavadní životní styl. Já vím, budu teď cynik, všichni umíme soucitně pokyvovat hlavou, když čteme o tom kolik dalších lidí Covid zkosil, přesto dokud se to nedotkne našich blízkých utěšujeme se tím , že tom vlastně mohlo být mnohem horší.
Nejsem si jist, jestli mohlo? Tahle epidemie a reakce naší společnosti na ni odhalila, jak zranitelný a křehký náš svět je. Možná si ještě neuvědomujeme, jak jiný po epidemii bude, kolik věcí , které jsem považovali za takřka své bytostné právo, bude mnohem hůře dosažitelných, nebo zcela zmizí.
Budeme ještě moci cestovat? A budeme si to moct vůbec dovolit? Bude existovat ještě nějaká dostupná letecká doprava? Budou ještě existovat výstavy a veletrhy? Přežijí nějaká divadla a festivaly? Zajdeme si ještě vůbec někdy na koncert?
Přežijí ještě nějaké malé obchody a vzorkovny? Vzpomínáte si??? To byla místa, kde většinou ještě někdo něčemu rozuměl a byl schopen Vám i něco poradit a daly se tam objednat i kvalitní výrobky z mimo asijské produkce.
Jak bude vypadat zdejší gastro scéna? Bude se dát koupit meníčko do sto padesáti korun? Nebo luxus každodenního teplého oběda bude jen pro zaměstnance velkých fabrik a závodního stravování?
Bude ještě někdo kupovat auta? A na co budou jezdit?
A budou děti dál chodit do škol ,nebo se vzdělávání přesune domů do počítače?
Jakou cenu mají teď naše životy? Je stejná jako loni? A je stejná u živnostníka, seniora, nebo loajálního státního zaměstnance?
Mají všichni stejnou šanci přežít a zachránit si své vlastní živobytí?
Je obětí jen ten koho připraví Covid o život, nebo i ten, koho připraví o budoucnost?
Na ČT 2 jsem viděla velice zajímavý dokumentární film o pandemii 1918, docela výživný. Byly to dobové záběry a bylo to skvěle zpracovaný. Velice poučný, závěr byl pohled na písemnost nazvanou pandemický plán. Dalo by se říct, že se lidstvo muselo poučit a situace z letošního roku vlastně není neznámá a mělo by se tím pandemickym plánem řídit. Jistě existuje nějaký systém. Zatím probíhaji chaotická opatření, mnohdy protichůdná a stačí nějaký úředník, který vydá něco čemu říká pes a nutí lidi, aby se podle toho řídili a nikdo neví jestli to není blbost, což se jako blbost jeví, tedy podle… Číst vice »
My se snažíme, podle hesla „podporuj svou hospodu“ si chodíme pro obědy do okýnka. Dělali jsme to i na jaře a zdá se, že i ten omezený počet lidí, kteří tam chodí, tu hospodu aspoň udrží nad vodou. Doufám, protože tam snesitelně vaří a máme to kousek přes křižovatku.
Ale jinak to je a bude těžký. Když je někdo doma za 60% vyměřovacího základu, tak má co dělat, aby vyšel s penězi.
Děláme to všichni, odebírám tu a tam jídlo z mé oblíbené restaurace, aby přežila, i když si myslím, že jedou z podstaty. Doufám, že v prosinci bude aspoň omezený provoz, aby to tak nějak překlepali. A nakonec doufám, že odborářskému bossovi Dufkovi nikde v republice nenalejou a nepodají ani teplou vodu.
Myslím, že i kdyby přiletěl netopýr a ten virus si nadobro odnesl, už se hodně věcí nevrátí do starých kolejí. Zkrátka svět se změnil, v něčem více a v něčem méně. Covidová doba je doba krize a po ní se vždy věci mění, k horšímu i lepšímu. Měli bychom se s tím asi vyrovnat a naučit žít. Čím dříve, tím pro vlastní duševní zdraví lépe. Můj názor je, že cenu vlastního života si v konečném důsledku stanovujeme každý sám.
Dík za blog. Taky mně napadlo, jestli poté, co přejde virus (předpokládám, že úplně v létě 2021), budeme jako dříve bezstarostní, nebo budeme muset být ve střehu a některá omezení zůstanou již trvale (akce s desítkami tisíc lidí (olympijské hry, fotbalová mistrovství atd.). Třeba bude pár měsíců fajn, a pak najednou bum…. Já vím, že asi už bude očkovací látka, ale je otázka, kolik lidí se nechá očkovat, jak dlouho to vydrží (každoroční přeočkování jako u chřipky?) Mám takový pocit, že leccos bude jiné, horší, budeme omezováni s odůvodněním čísla smrtnosti atd. Pak se nabízí otázka, jestli chceme v takovém… Číst vice »
A po španělské chřipce bylo co? A to byla jiná rána. My, zoceleni komunismem, si z nějakého mrňavého viru hlavu neděláme.
Chcete tím říct, že komunismus napáchal větší škody a lidé to přežili ? I bez očkování ? 🙂
Samozřejmě že napáchal a ještě je páše. Očkovalo se pendrekem. Žel, polovina národa se nakazila červinkou, nevydrželi.