Covidové etudy

I v dnešní době se lze pousmát s tím, co ta doba přináší. Pár veselejších postřehů.

——————

Jsme národ pivařů. To jednoznačně. Když naše zletilá dítka už se otravující v home officu projevila zájem strávit s námi víkend na chalupě, bylo dopředu těšení. To ještě žena netušila, kolik z toho vznikne prázdných plechovek a že i ten jejich pytel je potřeba odvézt. A když nás dítka vyžrala a my v pondělí vyrazili autem aspoň pro chleba, tak jsme konstatovali že problém s prázdnými plechovkami řeší i vietnamský prodejce s košem před svým vchodem. Zavřené hospody jsou znát.

———————–

Kamarád pekař se autem vracel ze směny asi ve dvě ráno. Policejní auto stojící v protisměru u pumpy neváhalo vyrazit, otočit se o 180°, zapnout majáčky, sirénu, předjet a kamaráda zastavit.

„Dobrý den. Silniční kontrola. Vy jste od půlnoci jediné auto, které tu jede. Kam jedete?“

„Domů!“ odpověděl kamarád po šichtě ne zrovna naladěn na dlouhé hovory.

„A odkud?“ odpověď byla zase jasná a stručná: „Z práce!“

„A kde pracujete?“ nedal se policista.

„V pekárně.“

„Tak prosím Váš občanský průkaz, my si vás jenom musíme prověřit.“ Nevím, jestli musíte v takové situaci občanku předložit, ale kamarád jí předložil, netrvalo to dlouho a dokonce i bez dýchnutí na alkohol mu byla popřána šťastná cesta.

A kamarád ještě v dobrém policistovi poradil: „Za chvíli pojede ještě bílé auto. To je kolega.“

A policista: „Takže toho stavět nemusíme?“

„Ne nemusíte,“ a odjel.

O dva dny později, stejná noční hodina, stejná pumpa a v protisměru stejné policejní auto. Kamarád se vrací ze své směny svou stejnou modrou oktávkou a za ním jede bílé auto, naprosto cizí, které kamarád nikdy neviděl. Kolega z jeho práce to tedy není.

Obě auta projíždějí kolem policejní hlídky jakoby nic. Policejní auto dále bdí u pumpy.

———————–

Že otevřou psí kadeřnické salóny a lidská kadeřnictví ne, je asi logické. Přenos z člověka na psa nebo opačně asi není nebezpečný ani pravděpodobný, na rozdíl od přenosu mezi lidmi. I tak ten fakt považuji za úsměvný.

———————–

Petřík po návratu ze školy září pýchou nad svou novou rouškou.

„Kdes to sebral?“ zděsí se maminka.

„Aničce se líbila moje rouška, tak jsme si je vyměnili,“ je nevinná a samozřejmá odpověď.

———————-

Prodlouží nám otvírací dobu obchodů do 21 hodin. Zároveň stále platí od 21 hodin zákaz vycházení. Tak tohle by nevymyslel ani Kafka.

———————–

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články