Jak se žije biomanželkám?

Je to už pěkných pár let, kdy jsem četla knihy tehdy oblíbeného českého spisovatele, který ve svých románech zúročoval svou osobní zkušenost. Když ale napsal román Biomanželka, ve kterém zesměšňoval snahy své ženy o přirozenější žití, a já se též zajímala o různé alternativy, tak už jsem po žádné jeho další knize nesáhla. Přišlo mi to totiž takové hodně macho, až šovinistické, já, donchuán, co pije to nejdražší pití a „umí“ přeci žít.

Pokračovat ve čtení „Jak se žije biomanželkám?“

Jak na svatbu v době koronavirové

Jedni naši známí se chystali vzít. Už spolu žijou, ale znáte to. Jednou se takhle rozhodneš, a donedávna bylo i možný naplánovat nejrůznější taškařice v kostýmech, někde venku, jenom s kamarádama a kamarádkama a tak. Pokračovat ve čtení „Jak na svatbu v době koronavirové“

O duhových kuličkách a veselých ponožkách

Jako dívenka jsem kdysi od kluka, kterému jsem se líbila, dostala duhovku. To byla tenkrát vzácná kulička, většinou jsme my děti měly jen hliněnky. Pamatuju ještě ten pocit, jaký krásný dárek to pro mě byl, u nás před panelákem. Čas oponou trhnul, jak se říká, a najednou je tu po čtyřiceti letech podobná situace. Tentokrát už dostávám hned pět duhových kuliček. Pokračovat ve čtení „O duhových kuličkách a veselých ponožkách“