Sdílený virtuální prostor
Dobrý den, milí kolegové blogeři a milé blogerky, je to docela dlouho, co jsme se naposled viděli na blogu iDNES.cz. Jsem ráda, že se s mnohými opět potkáváme tady, na jiné bezbabišovské platformě. Gratuluji Tomášovi V. a Davidovi V. k odvaze se do toho pustit. A držím jim palce.
Rusové, kteří se nehlásí k tradicím SSSR, těžce nesou odstranění sochy maršála Koněva z Prahy 6. Jejich ministr zahraničí se nechal slyšet, že přijdou důsledky. A už přišly.
Koronavirus tu s námi chvíli pobude, časem si na něj zvykneme a on se upozadí. Lidská pozornost otupí a než se nadějeme, odhodí roušky i největší odhodlanci. Většině z nás zůstanou a nejspíš budou dostupné i ty jednorázové.
Před pár dny jsem se rozhodl po ránu sepsat takovou úvahu. Úvaha jako slohový útvar konec konců bývala v minulosti u maturit považována za únikové téma či záchranné lano pro případ, že úřady netrefily téma, o kterém si adept zkoušky dospělosti myslel, že by mohlo vyjít.
Podívej, Pájo, na téhle zahradě jsem vyrostla. Patřila babičce s dědečkem a na té zahradě jsme vyrostla. A bylo to bájo. Ta zahrada nebyla maličká, byla tady všude, jak je ten dům. Tady se otočíme, ju? „Dáško!?!“
Historie zná jen málo podobných jedinců, u nichž jejich zrod, existence a důsledky jejich činů tak výrazně ovlivnily světové dějiny. Lenin je právem nazýván otcem totalitarismu.
Víme naprosto přesně, kdy budou otevřeny které obchody, kdy školy, kdy sportoviště. Naše vláda je prostě geniální.
Dovoluji si zde předložit projevy obou výše uvedených státníků. Částečně pro srovnání (ačkoliv vím, že královna, jako hlava anglikánské církve, má k víře blíže), a částečně pro ty, kteří jí předhazovaly, že řeční jen výjimečně.
Prý jsme se přes Velikonoce příliš uvolnili, hlásali profesor Prymula a hlavní hygienička. Já si myslím, že vedle lidské nezodpovědnosti zapracovala i nejasně stanová pravidla shůry. Výsledky prý zvíme po příštím víkendu,