Včera básníkem, dnes atentátníkem

Slovensko včera zažilo šok – jedenasedmdesátiletý básník Josef Cintula vytáhl zbraň a vypálil několik kulek, z nichž tři skončily v těle slovenského premiéra. Poeta vyměnil boj slovem za skutečnou zbraň…
Samozřejmě se hned vyrojily různé spekulace o motivaci tohoto hrůzného činu. Jako největší hyeny se projevili členové vlády, kteří ústy Andreje Danka, Ficova koaličního partnera a předsedy Slovenské národní strany, ze všeho obvinili opozici a novináře: „Zlost, hněv, nenávist, to je výsledek vaší činnosti – progresivistů, celé opozice, liberálních médií. Kvůli vaší nenávisti bojuje Fico o život. Léta jste živili strašidelnou nenávist. Vinu, kterou nesou progresivisté, všechna liberální média, nikdy nesmyjí…“ Motivem vášnivých slov pana Andreje Danka byla nejspíš snaha přihřát si svou vlastní polívčičku a získat pár bodů navíc.

Nechci teď řešit, kdo za to může. To není v mých silách. Spíše přemýšlím o tom, proč básník opustí poezii a chopí se zbraně. Proč se jiný poeta stane konfidentem StB. Proč za války byla mezi válečnými zločinci nejen spousta lékařů, ale i lidí s nejvyšším vzděláním…
Člověku se nechce věřit, že někdo může prožít takovou proměnu. Těžko na to najdeme nějaké logické vysvětlení.

Včera večer, když jsem ve svém nitru zpracovával zprávu o atentátu na Roberta Fica, vířila mou hlavou spousta myšlenek. Vybavovaly se mi tváře lidí, kteří ještě nedávno mysleli normálně, ale pak se začali zabývat různými konspiracemi a tím otevřeli Pandořinu skříňku…
Mám kamarády, se kterými se už dnes nedá normálně bavit. Za vším vidí nějakou konspiraci. Ztratili dřívější klid a pokoj, protože na ně za každým rohem číhá nepřítel.

Jak už jsem říkal, logické vysvětlení asi neexistuje. Jisté je jen jedno – něco podobného se může stát komukoliv z nás, pokud si nedáme pozor, komu nasloucháme a čím se zabývá naše nitro. Vybavila se mi slova apoštola Pavla, jednoho z autorů Nového zákona. Ten svým přátelům dává následující radu: „Rád bych vám položil na srdce ještě jedno: podporujte všechno, co je pravdivé, dobré a správné, čisté, milé a chvályhodné, co má dobrou pověst a pokládá se za ctnost.“ (Filipským 4,8)
Média jsou zaplavena spoustou informací. Od těch dobrých až po ty zlé, možná přímo hororové. Je na nás, kterým informacím umožníme, aby vstoupily do našeho nitra. Pokud nechceme skončit jako ten slovenský poeta, který nakonec vzal do ruky zbraň a střílel, potřebujeme strážit své nitro.
Pavlova slova jsou návodem, sítem na třídění informací. Stačí je přecedit přes toto „síto“ a rychle zjistíme, zda má cenu se danou informací zabývat – zda ji přijmout nebo raději rychle odmítnout a opustit.

Třídit fyzický odpad už se většina z nás naučila. Teď je třeba se naučit třídit i ten informační, nebo možné lépe dezinformační odpad. Jen tak se ubráníme vlastní proměně v bytost, která se nám vůbec nepodobá a jedná způsoby, které jsou pro nás dnes nemyslitelné.
Slovenský básník si nedal pozor. Výsledek? Včera byl básníkem, dnes je atentátníkem. Berme jeho případ jako výstrahu, aby se zítra něco podobného nestalo nám.

Subscribe
Upozornit na
guest

2 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Martin Plischke
Martin Plischke
4 dní před

Myslím si, že nynější vládní koalice velmi přispěla k polarizaci avyhrocení situace na Slovensku. Stačilo poslouchat vyjádření jednotlivých parlemetních stran po atentátu. Šíření nenávisti od vládních polotiků bylo velké. Nicméně předseda vlády má být odtraněn pomocí voleb a ne střelnou zbraní.

Tomáš Vodvářka
Admin
5 dní před

Marek Orko Vácha říká, že kdybychom se narodili o 500 k, západněji, mohli jsme být součástí mašinérie, která posílala Židy to koncentráků. Třeba jako mašinfírové, úředníci s papíry a seznamy osob apod. Nikdo není imunní, i když si to třeba myslí. Je třeba se neustále ptát vlastního svědomí, jak to s námi je. A to třídění informací na kvalitu a odpad, to je dobré přirovnání.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial