A přitom se jedná o velmi populární a dle mě i potřebnou věc – digitalizaci. Ale prostě chybí dlouhodobý koncept. To jde na triko všem vládám tak dvacet let dozadu.
Pošta má miliardové ztráty. Ministr se to snaží řešit, ale je to boj s větrnými mlýny. Ukazuje se, že prostě státní moloch neuspěje. Tak jak se to ukázalo už mnohokrát.
Zeleňouři možná zakňourají, ale motoristi se nestačí divit. A v důsledku to svými ekonomickými dopady pozvedá celou společnost. O co jde? O dálnice.
Už asi 30 let přešlapujeme na místě. O důchodové reformě se mluví, diskutuje, ale skutek utek. A teď už se státní finance, a tím i důchodový systém, řítí do kytiček tempem přímo raketovým. Kdo za to může?
„Musíš přeci něco sníst!“ kárala babka dědu. Děda ale jen ležel na posteli a zíral prázdným pohledem do stropu. Bylo mu už hodně přes sedmdesát a podle stále stoupajících dávek léků a častějších návštěv lékaře věděl, že to s ním není nejlepší. Nikdo mu nic neřekl, ale to člověk pozná…
A byť se z toho místní Kremrole mohou pokakat, tak dělá dobře. Opravdu nezahájilo závody ve zbrojení. Pokud závody, tak s kým? To jako že si podle místních rusomilců brousí zuby na Těšínsko a proto budeme muset zbrojit taky?
To že je vydán na Putina mezinárodní zatykač, je asi totéž, jako oznámení, že dnes je zataženo.
O tom, že v našem životě vás chce oškubat kde kdo, i ten, od koho byste to nečekali. A o tom, jak s tím s úsměvem zatočit.
Představme si, že by demonstrace PRO, Trikolory, SPD a podobných, nabyly masových poměrů a došlo by k odstoupení vlády. Co by nastalo?
Již nějaký ten pátek, vlastně týdny, tedy abych byl přesný – už několik let – je má mailová schránka zahrnována maily od nějakého „Ivana Marka“. Pro pobavení sem dávám výcuc.