Solidarita versus podvodníci
Příběh tří českých sirotků, kteří se několik měsíců v anonymitě sídliště starali sami o sobe, protože nechtěli do děcáku, se dotkl srdéček mnohých z nás. A tak lidé začali posílat peníze, obstarali i dočasnou pěstounku a vysněný laptop pro nejstaršího z oněch hrdinů všedního dne.
Tomu má být 17 let, dovedl prý zařídit i pohřeb rodičů, kteří měli zahynout při dopravní nehodě, a jejichž smrt necitlivě sdělili policisté prý právě jemu, hrdinovi z paneláku, který se pak o mladší bratry staral. A když kradl v restauraci jídlo, tak srdceryvnou historku vytasil, hodní lidé mu uvěřili, příběh zveřenili a zvedla se vlna solidarity, jak se říká… alespoň tak nějak to prý bylo, jen jsem o tom četla, ty pochvalné statusy, jaký je ten starší chlapec borec, že prý čekal, až bude plnoletý a bude se moci starat o bratry oficiálně. Teď to chtěli nějak přežít. A hodní lidé uvěřili. Protože kdo z nás by se přeci nebál o své rodiče, a nezažil ten strach o přežití, kdyby tu nebyli.
Až se to dostalo k úřadům, těm, které považuje mnohdy za zkostnatělé a plné byrokracie a ejhle… zjistilo se, že příběh je smyšlený. Rodiče nezahynuli při dopravní nehodě a nejspíš někde žijí, více úřady už neprozradí, protože se na všechny takové případy vztahuje mlčenlivost. Jde přeci jen o děti a možná i trestný čin.
Jen novináři, kteří báchorku a statečných chlapcích převzali z dost důvěryhodného zdroje, nebudu jmenovat, je to prostě pech, když děláš dobře charitu, ale občas tě někdo… tady by se hodilo i nějaké to sprosté slovo… no prostě ošálí, a ty začneš jednat ve prospěch opuštěných dětí a ejhle. Vybrané peníze teď budou ti uvěřivší vracet těm solidárním, a museli si posypat něco popele na hlavu, novináři, i ti hodní lidé z charity.
No a já si říkám, že se snad z těch hodných teď nestanou lidé se zatvrzelým srdcem, kteří nevěří „už ničemu“, protože to by byla škoda. Kdybychom si pod vlivem jedné takové špatné zkušenosti, a třeba i vícero, přestali důvěřovat úplně. Kdyby tu každý měl být jen sám za sebe a ten druhý ať třeba… tohle ustojíme, ne? Solidarita je důležitá věc.
Každá taková příhoda nás svým způsobem prověřuje. Příště tedy možná s větší rozvahou… a ověřováním zdrojů. Držím palce všem, kteří nejsou lhostejní a nerezignovali. Protože život má spoustu barev a příchutí. K ochutnání tu máme ode všeho dobrého i zlého. Nepřeberně.
Kristus říká, že by člověk neměl vědět, co dělá jeho pravice i levice (myšleno v režimu dobrých skutků). To, že přispěli, není špatně, ale máte pravdu, že budou nejspíše příště více obezřetní, což nakonec není na škodu. Dík za blog.
Děkuji, Tomáši, jsem moc ráda, že jste začal právě Kristem, protože to je téma, k němuž se snad taky odvážím. Mám krásnou ilustraci, která na mě promluvila. Ne snad slovy, to by asi byla schíza, ale pocitově. Velmi.