Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Sdílený virtuální prostor
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
„Jsem ráda, že jsi mě vytáhla, Mílo, dáš si taky aperol?“ Zeptala se mě nakrátko střižená hubená černovláska s jehlovými náušnicemi. Všechno na ní bylo tak nějak špičaté. Úzký nos, pichlavé oči, štíhlé prsty s výraznými nehty.
„Pane, počkejte, nechal jste si tady brašnu…“ Nestihla jsem to. Toho člověka v čistých zánovních montérkách jsem si všimla hned, když jsem nastoupila do metra a sedla si na volné místo naproti němu.
„Proboha, nezdržujte tady s tím koštětem, pospíchám, mám důležité obchodní jednání!“ Rozčilovala se dáma v nákladném zimním kožichu a drahých kozačkách. Pohodila hlavou a pomyslela si, proč si radši nevzala taxík.
Za okny přívaly sněhu, na zahrádce prohrabaná cesta ke krmítku, ve kterém se pilně činí pár opeřenců. Jó, sníh. Donedávna jsem tu bílou nadílku milovala. Ale teď mě pokaždé s příchodem prvních vloček bodne u srdce.
Za zrodem vztahu Rudolfa a mojí maminky stála náhoda. Rudolf mě vytáhl z vody, když jsem se ve třinácti létech topila v moři v Chorvatsku a zachránil mi život. Máma v něm spatřovala hrdinu a zamilovala se do něj.
Postupů, návodů, úspěšných i neúspěšných pokusů, jak přimět svou vyvolenou, aby vlezla do vaší postele, bylo a dozajista ještě i bude popsáno bezpočet. Přesto věřím, že já jsem na vlastní kůži zažil jeden z nejkurióznějších.
Když se tak zpětně zamýšlím nad svým víc jak šedesátiletým životem, uvědomuji si, že jsem ho vlastně většinu pročekala. Strávila čekáním na něco, co buď vůbec nepřišlo nebo když nakrásně přece jen přišlo, tak mi přineslo zklamání.
Včerejšího brzkého rána jsem se probudil s vpravdě chmurnými myšlenkami. Den předtím mě shodou náhod zahltily informace o tom, jaké má lidské pokolení v současné moderní době nenadějné vyhlídky na přežití.
Kdo nikdy nezhřešil, nechť hodí kamenem. Ani já bych hodit nemohla, sice jen jednou, ale udělala jsem to. Tedy záleží, jak to kdo vnímá, někdo bere za nevěru už pouhý úmysl, jiný až teprve kompletně dokonaný skutek.