„Jirko, nešel bys se mnou na dvojku? Potřebovala bych ti něco říct.“ Mirčina prosba mě zaskočila. Nebyl bych pomyslel, že si se mnou tahle spoustu let šťastně vdaná žena bude chtít dát rande v intimním zákoutí místní vinárny.
Maminka odešla od tatínka, když mi bylo pět let. Jednoho dne rozhodla, že se stěhujeme ke strejdovi Romanovi. Sbalila všechny svoje a moje věci, ani mi neumožnila se s tátou rozloučit a odjela se mnou do jiného města.
„Odcházím! Končím! Nehodlám riskovat, že to máš dědičný a nebudu vychovávat ňákýho zmetka, kterej dopadne jako ty!“ Po tomhle Filipově výlevu čirého sobectví se mi konečně rozsvítilo v hlavě a já se na něj vykašlala.
Jakkoli jsem možná drsňák a v dětství jsem byl pěkné kvítko, nedovedu si představit, že bych uhodil ženu. Už bych asi ani nespočítal, kolik poznámek, důtek a dvojek z chování jsem za svou prudkost dostal ve škole.
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
„Jsem ráda, že jsi mě vytáhla, Mílo, dáš si taky aperol?“ Zeptala se mě nakrátko střižená hubená černovláska s jehlovými náušnicemi. Všechno na ní bylo tak nějak špičaté. Úzký nos, pichlavé oči, štíhlé prsty s výraznými nehty.
„Pane, počkejte, nechal jste si tady brašnu…“ Nestihla jsem to. Toho člověka v čistých zánovních montérkách jsem si všimla hned, když jsem nastoupila do metra a sedla si na volné místo naproti němu.