Jakkoli jsem možná drsňák a v dětství jsem byl pěkné kvítko, nedovedu si představit, že bych uhodil ženu. Už bych asi ani nespočítal, kolik poznámek, důtek a dvojek z chování jsem za svou prudkost dostal ve škole.
Sdílený virtuální prostor
Jakkoli jsem možná drsňák a v dětství jsem byl pěkné kvítko, nedovedu si představit, že bych uhodil ženu. Už bych asi ani nespočítal, kolik poznámek, důtek a dvojek z chování jsem za svou prudkost dostal ve škole.
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
„Jsem ráda, že jsi mě vytáhla, Mílo, dáš si taky aperol?“ Zeptala se mě nakrátko střižená hubená černovláska s jehlovými náušnicemi. Všechno na ní bylo tak nějak špičaté. Úzký nos, pichlavé oči, štíhlé prsty s výraznými nehty.
„Pane, počkejte, nechal jste si tady brašnu…“ Nestihla jsem to. Toho člověka v čistých zánovních montérkách jsem si všimla hned, když jsem nastoupila do metra a sedla si na volné místo naproti němu.
„Proboha, nezdržujte tady s tím koštětem, pospíchám, mám důležité obchodní jednání!“ Rozčilovala se dáma v nákladném zimním kožichu a drahých kozačkách. Pohodila hlavou a pomyslela si, proč si radši nevzala taxík.
Za okny přívaly sněhu, na zahrádce prohrabaná cesta ke krmítku, ve kterém se pilně činí pár opeřenců. Jó, sníh. Donedávna jsem tu bílou nadílku milovala. Ale teď mě pokaždé s příchodem prvních vloček bodne u srdce.
Za zrodem vztahu Rudolfa a mojí maminky stála náhoda. Rudolf mě vytáhl z vody, když jsem se ve třinácti létech topila v moři v Chorvatsku a zachránil mi život. Máma v něm spatřovala hrdinu a zamilovala se do něj.