Oblíbené nálepky názorových oponentů, kterými se hemží internetový prostor. Jaký je mezi nimi rozdíl?
Nestačí že jich Rusové poslali už mnoho pod drn? Nestačí, že mnozí místo tréninku musí bojovat v zákopech? A ti šťastnější sice ne, ale zase nemají kde trénovat. A i my si musíme přisadit?
„Naši bojovníci tě dostihnout, kamkoli půjdeš, kdekoli se budeš schovávat. Napalmem spálí každého z tvých nohsledů, každého, kdo pomáhal zasahovat do života mírumilovného obyvatelstva Ukrajiny.“
Položme si pár otázek, kdo by z toho co měl, pro koho by to bylo dobré a pro koho ne.
Nevím. Osobně dost pochybuji. Vysvětlím proč. Ale je na to potřeba příklad. A ten najdeme ve strhujícím příběhu o nahánění německé bitevní lodi Bismarck britským námořnictvem za druhé světové války.
Při pohledu na zvěrstva Rusů na dobytých územích jsou všichni ti, co v podstatě volají po odevzdání dalších území ruské porobě, jen odporní váleční zločinci, kteří se neštítí obětovat cokoliv, a hlavně kohokoliv, pro své pohodlí.
Možná jste také zaregistrovali slova Sergeje Veršinina, náměstka ruského ministra zahraničí, který vybídl Ukrajinu k mírovým rozhovorům. Pro naše příznivce Kremlu jde o další důkaz toho, že Rusko je v tom nevinně. Přečtěme si, co tento zdánlivý posel míru vlastně řekl: „Ano, klasik praví, že jakékoliv válečné akce končí jednáním,…
NATO je obranný spolek. Jeho členové si garantují vzájemnou výpomoc v případě napadení. Ukrajina v NATO není a brání se už rok sama. Dokáže si někdo představit platnějšího člena?
Vždy si říkám že dál už to zajít nemůže. A vždy jsem nemile překvapen. Nevím, kde to dno leží. Teď už jsme ve fázi holocaustu.
Ceny paliv klesají, plynu je po Evropě tolik, že kolem ní dokola krouží tankery s tekutým plynem a nemají ho kde složit. A k tomu několik poťouchlostí z ruské říše zla.