Archiv pro štítek: Chlapi sobě.

Superženy kupředu.

Dneska nám do Gruntu ve Zlíně chodí samé mladé sportovkyně. Jedna mi líčila jak jede do Liberce na běh Spartan a opravdu věřil bych jí , že by dokázala malíkovou hranou přeseknout v lese smrk a v zubech rozdrtit Volksvagen Polo.
A pak tu byly dvě krásné dívky a jedna si kupovala kokosový olej a druhá tři dorty. A když jsem se jí zvědavě ptal, jak kokosový olej používá k přípravě pokrmů, tak se usmála a řekla, že se s ním bude natírat, aby se neodřela, protože jedou na běh K7, což je 101 kilometrů dlouhý běh po vrcholcích naších moravských hor.
Přiznám se, němě jsem zíral. Zaprvé jsem si tak trošku představil(omlouvám se všem ženám, jsem prostě stará škola,) jak se holky natírají tím kokosovým olejem a za druhé, je absolutně nad moje chápání, že někdo uběhne 101 kilometrů?

Pokračovat ve čtení „Superženy kupředu.“

Nesnesitelně romantické.

Tak sedím v zapadlé zahulené kavárně, kde svítí podivné bludičky lampiček na neskutečně nemoderních stolcích v obklíčení pohodlnými sametovými křesílky. Na fasádě poblikává prskající neón a špinavé výlohy zkrápí těžké kapky deště. Pokračovat ve čtení „Nesnesitelně romantické.“

Nejsem já tak trochu pes?

U nás doma panují určité pochybnosti o plemeni našeho nového psa. 
Ano……… oficiálně si ho děti koupili jako štěně Staforda i když s drobnou příměsí krve německého ovčáka. Babička se totiž prý zapomněla s monumentálním vlčákem, který oplýval značným šarmem.
A tak si Martin stáhnul do mobilu aplikaci, která podle fotky hlavy pozná každé psí plemeno.

Pokračovat ve čtení „Nejsem já tak trochu pes?“