Sdílený virtuální prostor
V Litomyšli z hlubin léčivý pramen netryská, a tak se zaměřili na nitro. Nejsmutnější období bylo, kdy se lidé nemohli scházet. To je snad už minulostí a tak sezona v Lázních ducha mohla být zahájena. A že to byla paráda. Jsou období, zvlátě ta koronavirová, že i v Litomyšli vládne…
Had! Někdo odvrátí oči. Někdo dostane odvahu a dotkne se ho. Není slizký, je hebký a hladký. Jeho tělo klouže po dlaních. Ty hade! není správná nadávka. Tak jak to bylo s tím nejznámějším hadem? Had za to nemohl, věřte mi…
Dneska nám do Gruntu ve Zlíně chodí samé mladé sportovkyně. Jedna mi líčila jak jede do Liberce na běh Spartan a opravdu věřil bych jí , že by dokázala malíkovou hranou přeseknout v lese smrk a v zubech rozdrtit Volksvagen Polo. A pak tu byly dvě krásné dívky a jedna…
Už jsem kdysi psal, že nechci zvíře v domě. Stačí prý jedno, co si není schopno uklidit fusekle. Člověk míní, kočka mění.
Tak sedím v zapadlé zahulené kavárně, kde svítí podivné bludičky lampiček na neskutečně nemoderních stolcích v obklíčení pohodlnými sametovými křesílky. Na fasádě poblikává prskající neón a špinavé výlohy zkrápí těžké kapky deště.
U nás doma panují určité pochybnosti o plemeni našeho nového psa. Ano……… oficiálně si ho děti koupili jako štěně Staforda i když s drobnou příměsí krve německého ovčáka. Babička se totiž prý zapomněla s monumentálním vlčákem, který oplýval značným šarmem. A tak si Martin stáhnul do mobilu aplikaci, která podle…
Někdy si připadá , že už jsem kamenný, jak starý patník u cesty. Někdy mám pocit, že už nestojím ani psům za zvednutou packu.
„Ty vole, já jsem včera naprosto vybouchl! Rozumíš, dostal jsem tu luxusní čtyřicetiletou divoženku domů na pelech a když jsem z ní serval ty apartní puntíkované retro bombarďáky, naprostej výbuch!“
Neustále slyším nějaké remcání na Blogosféru, ale slušelo by se spíše poděkovat.