Někdy taky musím prohrát.

Někdy si připadám, že jsem mistr slepých uliček.

My muži chceme neustále vítězit. Celý náš život jsem poháněni něčím dopředu. Něco nového zkoušet, strkat nos do sousedních dveří, nárokovat si území někoho jiného, rozšiřovat svou genetickou informaci. Někdy se spleteme, někdy prohrajeme, někdy neuneseme prohru.

Moudrost se projeví tím, že dokážeme po prohře opět vstát, oklepat ze sebe smetí a jít do toho zase mírně poučeni.

Vlastně nás to posunuje pořád kupředu a vlastně někdy se to děje sice mimo nás, ale nakonec k našemu dobru.

Nevěřím na žádné bohy ani ďábly, ale tak nějak věřím, že co se má stát, se nakonec vždycky stane a taky věřím, že všechno zlé je k něčemu dobré, anebo se alespoň může v něco lepší obrátit.

Tu schopnost se ctí prohrát, by asi každý táta měl syna naučit, je to lepší, než ho nechat, si někdy vyrazit všechny  zuby.

A pak někdy prohrát je taky velmi očistné. Diktát téhle doby je:

„Buď vždy nejlepší,“ ale……………….. všichni nemůžou být nejlepší .Těch co prohrají je vždycky tisíckrát víc než vítězů.

Ale ono je vlastně  dobrý být i třetí nejlepší, nebo šestý nejlepší. Chtěl bych být třeba šestý nejlepší bloger na světě, nebo třetí nejlepší milovník v naší čtvrti, nebo pátý nejlepší táta z tátů v dceřině třídě.

Z prohraných mačů se totiž člověk může poučit a zlepšit se a taky někdy díky nim zjistí, že prohrát byla vlastně výhra. Ne, nemyslím tu Klausovu známou „“Nevýhru,“ kdy narcis dostal na prdel, ale nechtěl si to přiznat, ale prostě někdy nad vámi někdo vyhraje, ale vítězství ho stojí tak mnoho, že nakonec, třeba až za hodně dlouho, slavíte vítězství vy.

Nám mužům se to stává běžně, třeba jsem v životě prohráli souboj o nějakou ženu s ňadry dmoucími, jiskrným zrakem a elektrizující osobností a pak ji za třicet let potkáte………potkáte  tu podivnou stařenku mdlého ducha v teplácích vytažených až po bradu a navíc voličku SPD, co miluje blogy Pepy Nožičky…………. podíváte se na svoji jiskrnou štíhlou krásnou ženu, co navíc báječně vaří a umí si sama vydělat pěkný balík peněz a řeknete si:

„Tak tohle vítězství ti teda Franto nakonec přeju!“

A takhle se z drobných proher a nevýher stávají famózní vítězství.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články