Někdy taky musím prohrát.

Někdy si připadám, že jsem mistr slepých uliček.

My muži chceme neustále vítězit. Celý náš život jsem poháněni něčím dopředu. Něco nového zkoušet, strkat nos do sousedních dveří, nárokovat si území někoho jiného, rozšiřovat svou genetickou informaci. Někdy se spleteme, někdy prohrajeme, někdy neuneseme prohru.

Moudrost se projeví tím, že dokážeme po prohře opět vstát, oklepat ze sebe smetí a jít do toho zase mírně poučeni.

Vlastně nás to posunuje pořád kupředu a vlastně někdy se to děje sice mimo nás, ale nakonec k našemu dobru.

Nevěřím na žádné bohy ani ďábly, ale tak nějak věřím, že co se má stát, se nakonec vždycky stane a taky věřím, že všechno zlé je k něčemu dobré, anebo se alespoň může v něco lepší obrátit.

Tu schopnost se ctí prohrát, by asi každý táta měl syna naučit, je to lepší, než ho nechat, si někdy vyrazit všechny  zuby.

A pak někdy prohrát je taky velmi očistné. Diktát téhle doby je:

„Buď vždy nejlepší,“ ale……………….. všichni nemůžou být nejlepší .Těch co prohrají je vždycky tisíckrát víc než vítězů.

Ale ono je vlastně  dobrý být i třetí nejlepší, nebo šestý nejlepší. Chtěl bych být třeba šestý nejlepší bloger na světě, nebo třetí nejlepší milovník v naší čtvrti, nebo pátý nejlepší táta z tátů v dceřině třídě.

Z prohraných mačů se totiž člověk může poučit a zlepšit se a taky někdy díky nim zjistí, že prohrát byla vlastně výhra. Ne, nemyslím tu Klausovu známou „“Nevýhru,“ kdy narcis dostal na prdel, ale nechtěl si to přiznat, ale prostě někdy nad vámi někdo vyhraje, ale vítězství ho stojí tak mnoho, že nakonec, třeba až za hodně dlouho, slavíte vítězství vy.

Nám mužům se to stává běžně, třeba jsem v životě prohráli souboj o nějakou ženu s ňadry dmoucími, jiskrným zrakem a elektrizující osobností a pak ji za třicet let potkáte………potkáte  tu podivnou stařenku mdlého ducha v teplácích vytažených až po bradu a navíc voličku SPD, co miluje blogy Pepy Nožičky…………. podíváte se na svoji jiskrnou štíhlou krásnou ženu, co navíc báječně vaří a umí si sama vydělat pěkný balík peněz a řeknete si:

„Tak tohle vítězství ti teda Franto nakonec přeju!“

A takhle se z drobných proher a nevýher stávají famózní vítězství.

21
Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na
Marek Valíček

Já už nesoutezim a nebojuju. Už dávno si prostě jen tak ziju. A je to fajn. Ať se honej jiní, Vlcaku

Tomáš Vodvářka

Dobře děláš, Marku.

Vladimír T. Gottwald

Taky dobré spontánní řešení frustrace…!

Pravda, skleróza je jistjší.

Tomáš Vodvářka

O těch prohrách vím svoje. Taky jsem na gymplu usiloval o přízeň krásné Yvony, štíhlé, sportovní a chytré. Tehdy zvítězil spolužák Jiří, pak se i tohle rozpadlo, zdrhla do Norska, kde se vdala, rozvedla atd….Na gymnasiálním srazu po 35 letech slepice….takže přesně vím, o čem píšeš.

Vladimír T. Gottwald

Zahajovával jsem naše abiturientské srazy tradičně: „Zas o poznání protočila se kolesa dějin, a už zas se podivuji, co tady já, jinoch bujarý, mezi těmi babkami, dědky a rakvemi pohledávám.“ – Až jednou jsem v tu chvíli stál proti zrcadlu, a neodložil brejle…
Od té doby holt začínám jinak.

Michaela Klímová

Svět je asi malý… 😉 Měla i pohlednicového bráchu.

Tomáš Flaška

Pěkné. Také jsem měl v mládí nějaké lásky, tedy spíše jen z mé strany. Když některé z nich dnes potkám a porovnám se svou ženou, tak jsem absolutní vítěz. Pravdou je, že SPD nebo komouše opravdu volí asi jen dno společnosti.

Jan Olejníček
Jan Olejníček

V poslední době, co pracujete těch 14 hodin denně, jde úroveň vaší tvorby z kopce. A ten závěr dnešního díla, to je dno.

Tomáš Vodvářka

Vám tohle prostředí vysloveně nesvědčí, pane Olejníčku.

Jan Olejníček
Jan Olejníček

Nemějte obavy, beru jen po kapkách.

Tomáš Vodvářka

Nemám o Vás obavy, to bylo jen konstatování. Ale někdy stačí i malá kapka ke katastrofě.

Vladimír T. Gottwald

A víte, Jene, že mně se to líbilo, závěr nevyjímaje?
Ale vynášet rezolutní soudy, jestli to jde s Davidovou tvorbou do kopce či z kopce a zda je to vrchol anebo dno, to si nedovolím – a bohdá ve mně samolibost natolik hned tak nezduří.
;o]

Jan Olejníček
Jan Olejníček

V pořádku, každý jsme nějaký😉