Superženy kupředu.
Dneska nám do Gruntu ve Zlíně chodí samé mladé sportovkyně. Jedna mi líčila jak jede do Liberce na běh Spartan a opravdu věřil bych jí , že by dokázala malíkovou hranou přeseknout v lese smrk a v zubech rozdrtit Volksvagen Polo.
A pak tu byly dvě krásné dívky a jedna si kupovala kokosový olej a druhá tři dorty. A když jsem se jí zvědavě ptal, jak kokosový olej používá k přípravě pokrmů, tak se usmála a řekla, že se s ním bude natírat, aby se neodřela, protože jedou na běh K7, což je 101 kilometrů dlouhý běh po vrcholcích naších moravských hor.
Přiznám se, němě jsem zíral. Zaprvé jsem si tak trošku představil(omlouvám se všem ženám, jsem prostě stará škola,) jak se holky natírají tím kokosovým olejem a za druhé, je absolutně nad moje chápání, že někdo uběhne 101 kilometrů?
To jako za kolik dní a v kuse? Já sám bych uběhl v pohodě třeba 100 metrů, ale 101 kilometrů????
Jaké to musí být, mít doma ženu, která uběhne 101 kilometrů, nebo přerazí malíkovou hranou Smrk ztepilý, nebo urve zuby nárazník z „Vétřiesky?“
Určitě strašně krásné!
Odnese vás domů z hospody, když se trochu opijete, zmlátí všechny vaše špatné kamarády, odhrnuje sníh kolem baráku, stěhuje nábytek a postaví nový plot.
Ovšem dokáže být večer taky trochu něžná ? A nepřipadají jí všechna tak tolik citlivá a zranitelná zákoutí mužského těla jako nehodná pozornosti bytosti jejího formátu?
Pokud poměřujete celý svět podle Smrku ztepilého můžete dojít k závěru, že maličkostmi nemá smysl se zaobírat.
Bude to zřejmě vyžadovat další studium , tak snad se ty bohyně ještě někdy zastaví.
Davide, ubehnu cca 101 metrů. :)) a stačí! Uff.
Mám ráda chlapské práce, radši hrábě a lopatu než hadřík na prach. Jsem něžná a romantická… Kokosový olejem…. se radši nechávám natírat jinýma rukama 😉
Ale není to špatný být v obchodu… Nebo na čerpací stanici. Tuhle mě bleskurychle vypakovala známá pryč z benzikny, protože prý přijeli „krásný, velký, vousatý motorkáři“ :))) no nemá ona (i ty) fajn život. Chudák Tomáš, moc si asi v ordinaci nepochutna.
Potřeboval bych adresu na pár takových dam. Padá mi plot, ve střeše kůlničky zeje otvor, chata potřebuje natřít. A já navíc potřebuji nosičky (nosnice?), které by mne dokázaly snést dolů k rybníku Nebákov a osvěženého koupelí vynést zpátky.
Tak jsem Ti tam svou návštěvou v Gruntu trochu pokazil skóre, kamaráde. Nenatírám se, jsem schopen se občas jen trochu namazat. Určitě nepřeseknu cihlu malíkovou hranou ruky. Závidím Ti Tvoji klientélu. Ta moje chodí ohnutá a pláče, že jí bolí záda.
To byl nějaký divný den,samé sportovkyně.
To se ale nevylučuje, vy je potkáte v ordinaci taky, ale až za nějaké ty roky.
Kdysi, na ZŠ, naši třídu zařadili do jakéhosi výzkumu jako srovnávací vzorek proti dětem provozujícím závodně sporty. Takže jsme museli chodit s jakoukoliv chorobou na odd. sportovního lékařství ve fakultní nemocnici. A tam v čekárně jsem potkával zhuntované (tehdy podle mě staré) chlapy – záda v háji, klouby v háji… a ono jim bylo nějakých 35, ale 20+ let veslování nebo čeho se na nich podepsalo.
No, to máte Bohumile pravdu, že nakonec skončí u mne v ordinaci. Jenže – David má tu výhodu, že vidí tyhle amazonky v plné síle, nádherné ženy v mladém rozpuku. Já dělám už jen opraváře poničených schránek a vrbu stížností, jak je to všechno na prd.
Milý Davide, jasně, že to chce hlubší studium na téma bohyně… a ze srdce ti to přeju 🙂 Díky za úsměv, který to ve mě vyvolalo, úplně tě totiž vidím, jak taješ, když byla řeč o tom kokosovém oleji…