Superženy kupředu.

Dneska nám do Gruntu ve Zlíně chodí samé mladé sportovkyně. Jedna mi líčila jak jede do Liberce na běh Spartan a opravdu věřil bych jí , že by dokázala malíkovou hranou přeseknout v lese smrk a v zubech rozdrtit Volksvagen Polo.
A pak tu byly dvě krásné dívky a jedna si kupovala kokosový olej a druhá tři dorty. A když jsem se jí zvědavě ptal, jak kokosový olej používá k přípravě pokrmů, tak se usmála a řekla, že se s ním bude natírat, aby se neodřela, protože jedou na běh K7, což je 101 kilometrů dlouhý běh po vrcholcích naších moravských hor.
Přiznám se, němě jsem zíral. Zaprvé jsem si tak trošku představil(omlouvám se všem ženám, jsem prostě stará škola,) jak se holky natírají tím kokosovým olejem a za druhé, je absolutně nad moje chápání, že někdo uběhne 101 kilometrů?

Pokračovat ve čtení „Superženy kupředu.“

Dilema fanouška Sci -Fi

Nejen teď, kdy mě nemoc skolila na lůžko ale od nepaměti jsem fanouškem dobrého sci-fi filmu nebo seriálu. Jenže kde brát a nekrást, jak praví klasické povídání. Tedy ne že by se nic nenatáčelo, jenže co si dnešní tvůrci všechno představují pod pojmem sci-fi, nad tím zůstává často rozum stát. Jejích představa většinou končí u různých pavouků a nestvůr prapodivných tvarů, robotů a zombie. Ano, i filmy přeplněné zombie příšerkami bývají zařazeny do kategorie sci-fi. Pokračovat ve čtení „Dilema fanouška Sci -Fi“

Nesnesitelně romantické.

Tak sedím v zapadlé zahulené kavárně, kde svítí podivné bludičky lampiček na neskutečně nemoderních stolcích v obklíčení pohodlnými sametovými křesílky. Na fasádě poblikává prskající neón a špinavé výlohy zkrápí těžké kapky deště. Pokračovat ve čtení „Nesnesitelně romantické.“

Někdy už se trochu bojím…

 

Díky třem desetiletím jednostranné masírky komunistickým tiskem, Československou televizí,  Československým rozhlasem, ideologickými tajemníky a školou obvykle okamžitě zpozorním, když opět zaznamenám obdobnou jednostrannou mediální masáž. Když mám pocit, že jsem se zase stal cílovým objektem polemiku nepřipouštějícího nátlaku, když do mne média zase začnou jednostranně tlačit jeden postoj jako ten jediný správný. Pokračovat ve čtení „Někdy už se trochu bojím…“