Sdílený virtuální prostor
Víte, napsala jsem knihu Ženy z Bohnic. Rozhodla jsem se ji vydat v rámci crowdfundingové kampaně, což zjednodušeně znamená, že pokud na ni nevyberu dost prachů, tak kniha prostě nespatří světlo světa. Pokračovat ve čtení „O lehkosti a těžkosti psaní“
Neustále slyším nějaké remcání na Blogosféru, ale slušelo by se spíše poděkovat. Pokračovat ve čtení „Chtěl bych Tomovi za Blogosferu poděkovat, připojíte se?“
„Musíme přečíst hodně knih, abychom zjistili, o čem je život, a musíme hodně zažít, abychom přišli na to, že buď špatně žijeme, nebo jsme četli špatné knihy.“ Pokračovat ve čtení „Uctivá knihovnice by se neměla plácat smíchy do stehen“
Vlastně jsme spolu o tom nikdy nemluvili. My vnuci jsem byli tak trochu pod dědovu rozlišovací schopnost. Nedaly se nám zřejmě dobře prodávat úspěchy socialismu. Pokračovat ve čtení „Můj dědek byl komouš a asi i STBák.“
Je předvečer svátku světce Jana Křtitele, který spadá na 24. června. Navazuje na předkřesťanské oslavy letního slunovratu. V této noci se dívky vydávají na kouzelné byliny, pálí se svatojánské ohně a já vzpomínám na Jany…
Tak v pátek večer musím do hospody a učinit spravedlnosti za dost. Pokračovat ve čtení „V pátek se jdu porvat.“
Ano jsem kolos! Mé tělo je díky mé obezitě natolik velké, že nejsem schopen plně kontrolovat jeho celkový povrch. Pokračovat ve čtení „Jak jsem si počůral nohu“
Ten den, kdy najdu manželku ráno spící pokrčenou na sedačce v obýváku je mi jasné, že jde do tuhého. Pokračovat ve čtení „Už zase chrápeš ty bestie.“
„Já vám fakt nelžu, pane nadporučíku, dyk mě znáte možná líp než svoji manželku. Dycky jsem hrál rovinu, tak proč bych vám zrovna dneska lhal?“